Diskusia s redaktorom:Kekesko

Ahoj, Kekesko. Vítame Ťa v slovenskej Wikipédii! / Welcome to the Slovak Wikipedia!
Slovenská Wikipédia je slovenská jazyková verzia Wikipédie, ktorá vznikla v októbri 2003 a k dnešnému dňu má 251 141 článkov. Začal(a) si dobre a si na najlepšej ceste začať prispievať a pridávať množstvo dobrých článkov. Ďakujeme za Tvoj prínos k tvorbe encyklopédie a tešíme sa na spoluprácu. Veríme, že sa nám bude dobre spolu pracovať a že sa tu budeš medzi ostatnými cítiť príjemne. Odporúčame Ti, aby si si prečítal/a nasledujúce stránky, ktoré Ti uľahčia prácu pri Tvojom upravovaní:
	Príručka		Pieskovisko (miesto pre experimenty)
	Obsah Pomocníka		Kaviareň (diskusia redaktorov)
	Často kladené otázky		Päť pilierov Wikipédie
	Wikitext		Čo Wikipédia nie je
Na diskusných stránkach sa vždy podpisuj: stačí napísať 4 vlnovky ~~~~ alebo ich vložiť kliknutím na ikonu v lište nad oknom na úpravu. Naopak články sa nikdy nepodpisujú.
Tak ešte raz vitaj a ďakujeme za Tvoje príspevky. Dúfame, že sa tu uvidíme často. Za uvítací výbor: Wizzard If you have questions, comments, or something is not clear to you, or if you would like to know something about the Slovak Wikipedia, look at the Slovak Wikiembassy, where someone might even help you in your language :).

Pakt Pisuldski - Hitler

Ahoj! Nemohol som nereagovať. To, že Rusi napadli Poľsko spoločne s Nemcami je historický fakt! Rusi obsadili tretinu Poľska a je zaujimavé, že si toto územie po vojne aj privlastnili a Poľské hranice sa posunuli na západ a z tejto oblasti vyhnali vyše 9 miliónov Nemcov. Pozri napr.[1] Ponechali si napr. aj časť Fínska atď. Rusi boli najväčším agresorom (mierne povedané dobyvateľom) v dejínach (po Mongoloch), stačí si pozrieť veľkosť ich dobytého územia. Inak tvoj článok zatiaľ nespĺňa požadované kritéria na slovenskej wiki.--Luppus (diskusia) 07:01, 10. máj 2015 (UTC)

Existencia tajných dodatkov k paktu Molotov-Ribbentrop sa dlhé desaťročia predpokladala na základe nemeckých kópií, kým ZSSR ich existenciu odmietal. Na sklonku 80. rokov ich existenciu potvrdila Jakovlevova komisia a za Jeľcina sa originál našiel v prezidentskom archíve. Ich existencia je nespochybniteľná, otázka je čo si pod nimi obidve strany predstavovali. ZSSR vskutku napadol Poľsko 17. septembra a fakticky sa pridal k Nemecku a Slovensku. Na druhej strane, Poľsko ani západní Spojenci nevyhlásili ZSSR vojnu.

Máš pravdu v tom, že Poľsko sa v medzivojnovom období správalo veľmi agresívne proti etnickým menšinám na svojom území i v zahraničnej politike, najmä voči Litve (Vilnius, Stredná Litva), ČSR. Hranicu proti ZSSR posunuli po poľsko-sovietskej vojne maximálne na východ, čím dosiahli že v Poľsku žili milióny Ukrajincov a Bielorusov. Takisto si vzali svoj podiel z Česko-Slovenska. Pri písaní článku treba preto zvoliť iné formulácie, pridať zdroje a nepliesť tam rok 1939 a vpád ZSSR.--Mikulas1 (diskusia) 08:16, 10. máj 2015 (UTC)

Takže Pakt Pisuldski - Hitler rok 1934 bol vlastne len agresívne správanie? Veď Polsko parazitovalo na Mníchovskej zrade a hneď po podpísaní si uplatnilo územné požiadavky voči ČSR a zabralo kus Čiech a Slovenska. To kto sa tu snaží zamlčovať históriu? Polsko sa pridalo k Hitlerovi aby spolu s ním zaútočilo na ZSSR. Polsko bolo príčinou toho že nám po MNíchove nemohol Stalin prísť na pomoc. Možno vojna ani nemusela byť.

Tu je to celé z českej wiki...

Německo-polský pakt o neútočení Přijetí Josepha Goebbelse u maršála Józefa Piłsudského 15. června 1934 (zleva doprava: německý velvyslanec ve Varšavě Hans-Adolf von Moltke, maršál Piłsudský, říšský ministr propagandy Josef Goebbels a polský ministr zahraničních věcí Józef Beck)

Německo-polský pakt o neútočení (německy Deutsch-Polnischer Nichtangriffspakt, polsky Polsko-niemiecki pakt o nieagresji), známý též jako Pakt Piłsudski-Hitler (německy Piłsudski-Hitler-Pakt, polsky Pakt Piłsudski-Hitler), plným názvem Prohlášení mezi Německem a Polskem o nepoužití násilí (německy Erklärung zwischen Deutschland und Polen über den Verzicht auf Gewaltanwendung, polsky Deklaracja między Polską a Niemcami o niestosowaniu przemocy), byla smlouva o neútočení, uzavřená mezi nacistickým Německem a druhou Polskou republikou.

Obsah

   1 Uzavření a obsah paktu
   2 Důsledky paktu
   3 Ukončení paktu
   4 Odkazy
       4.1 Reference
       4.2 Literatura
       4.3 Související články
       4.4 Externí odkazy

Uzavření a obsah paktu Józef Lipski (1894-1958), polský velvyslanec v Berlíně

Smlouva byla uzavřena 26. ledna 1934 v Berlíně. Jménem Německa smlouvu podepsal ministr zahraničních věcí Konstantin von Neurath a jménem Polska velvyslanec v Berlíně Józef Lipski. Smlouva byla uzavřena na 10 let[1] a jejím základem byla deklarace Hitlera-Lipského z 15. listopadu 1933, předpokládájící odmítnutí síly v polsko-německých vztazích. Uvádí se v ní, že oba státy se hodlají domluvit bezprostředně na jakémkoliv problému, týkajícím se oboustranných vztahů. Nicméně odmítnutí vzájemného použití síly, které však nebylo doplněno zárukami o neměnnosti hranic, připouštělo možnost jejího použití při revizi územního statu quo třetích zemí. Smlouva nebyla svým obsahem běžná. specifika. Neobsahovala článek, běžný v podobných dohodách, o podmínkách přerušení její platnosti, nebo o právu jedné ze stran odmítnout ji, jestliže se druhá strana ocitne ve válečném stavu se třetím státem. ikona Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit. Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje. Komentář: Zmínka o tajných článcích smlouvy není ani na en, de ani ru. Na pl je, že tajné články neexistovaly a jsou francouzskou a sovětskou pomluvou. Zdroje tu uvedené nejsou. Nejasná citace Becka zřejmě dokládá jen předválečný vztah Polska k Československu, což se ale německo-polského paktu moc netýká.

Smlouva byla oficiálně pouze deklarací o neútočení, avšak obsahovala tajné články[zdroj?], které z ní ve skutečnosti činily útočný pakt. Podle těchto článků Berlín a Varšava předpokládaly úzkou vojenskou a diplomatickou spolupráci namířenou proti jejich společnému nepříteli - Sovětskému Rusku. V plánech obou zemí bylo rozdělení si Sovětské Ukrajiny (Polsko mělo díky Ukrajině dosáhnout Černého moře) a pobaltských republik (Litva měla připadnout Polsku, Lotyšsko a Estonsko Německu). Postupně nacházely shodu v dalších otázkách - rozdělení Československa (polský diktátor Pilsudski, a jeho ministr zahraničí Beck tvrdili, že Československo je života neschopný umělý útvar),[2] podle jejich plánů mělo Polsku připadnout česká část Těšínska, Slovensko a Podkarpatská Rus měly být vráceny Maďarsku, se kterým Polsko chtělo mít společnou hranici. Důsledky paktu

Uzavřením smlouvy došlo k normalizaci německo-polských vztahů, zatížených německým revizionismem vůči Versailleské smlouvě. Německo uzavřením smlouvy fakticky uznalo existující německo-polskou hranici a na oplátku oslabilo pozici Francie vůči Německu, zakládající se na možnosti společného vojenského zásahu Francie, Československa a Polska proti Německu v případě vzniklé krize. Polsko se uzavřením smlouvy snažilo zmírnit možné pro sebe nepříznivé dopady Čtyřstranné smlouvy mezi Německem, Itálií, Francií a Spojeným královstvím, (která však nakonec nebyla uzavřena v roce 1934, ale de facto[zdroj?] až v roce 1938 s fatálními důsledky pro ČSR) a stávající německo-sovětské spolupráce. Uzavření smlouvy též umožnilo aktivizaci polské zahraniční politiky proti Československu, vůči kterému mělo Polsko územní požadavky. Zajištěni smlouvou s Německem, vypověděli Poláci 13. září 1934 na shromáždění Společnosti národů v Ženevě smlouvy o ochraně národnostních menšin (což bylo nejen porušení deklarace Společnosti národů, ale i Versailleské smlouvy) - což jen zvýšilo útlak početných národnostních menšin v Polsku (Rusů, Ukrajinců, Čechů (těšínských i volyňských), Litevců, Rumunů, ale i Židů a Němců). Při odjezdu ze Ženevy 28. září 1934 ministr zahraničí Polské republiky Beck prohlásil: „Polsko o své vůli prohlašuje, že od nynějška spojuje svůj osud s osudem Německa... Polská vláda se prohlašuje od nynějška za osvobozenou od jakýchkoliv závazků vůči Československu a připomíná svoje přání stanovit společnou hranici s Maďarskem.“[3] Ukončení paktu

28. dubna 1939 Německo smlouvu jednostranně ukončilo poté,[4] co Polsko odmítlo obnovené německé požadavky na úpravu vzájemných hranic v německý prospěch (především se jednalo o Gdaňský koridor). Jako oficiální důvod německá strana uvedla polsko-britské komuniké z 6. dubna 1939 o poskytnutí britských záruk ohledně Gdaňsku. Vypovězení smlouvy Německem znamenalo zhroucení stavby polské zahraniční politiky za posledních pět let. Tato politika napomohla zničení Československa, rozbití Malé dohody, oslabení pozice Francie ve střední Evropě a přiblížila svět válce. Osud Československa, na kterém polský ministr zahraničí Józef Beck tak usilovně pracoval, se stal osudem Polska. On sám na svém vystoupení v polském Sejmu dne 5. května 1939 prohlásil: "Mír je cenný a žádoucí. Naše pokolení, které prolévalo krev ve válkách, si jej zaslouží. Ale mír, stejně jako skoro všechny věci na světě, má svoji vysokou a spravedlivou cenu. My Poláci neznáme pojem mír za každou cenu. V životě lidí existuje pouze jedna věc, která se nedá koupit - a tou je čest!".[5] Odkazy Reference

AS. 26 stycznia 1934 r. Podpisano polsko-niemiecki układ o niestosowaniu przemocy. Nowahistoria.interia.pl [online]. 2014-01-26. Dostupné online. BECK, Jozef. Dernier rapport. Politique Polonaise 1926-1939. Neuchatel : [s.n.], 1951. TABUIS, Genevieve. Vingt ans de suspense diplomatique. Paris : [s.n.], 1958. 411 s. PAP. 75 lat temu Hitler wypowiedział polsko-niemiecką deklarację o nieagresji. Nowahistoria.interia.pl [online]. 2014-04-28. Dostupné online.

   MEYSZROWICZ, J.. Czas przesly dokonany. Krakov : [s.n.], 1984. S. 216.

Literatura

   Beneš, Edvard: Paměti, Praha 1947;
   Dejmek, J.: Pokus o československo-polské sblížení počátkem třicátých let a jeho nezdar (1932-1934), Moderní dějiny, 1996 (4)
   Klimek, Antonín: Velké dějiny zemí Koruny české, sv.XIV., 1929-1938, Praha 2002
   Krofta, Kamil: Z dob naší první republiky, Praha 1939,
   Kvaček, R.: Nad Evropou zataženo: Československo a Evropa 1933-1937, Praha 1966.
   Morozov, Stanislav: Polsko a Československo v evropských vztazích, 1933-1939, Praha 2009;
   Piłsudski, Józef: Pisma zbiorowe. Warszawa 1938

Související články

   Druhá Polská republika
   pakt Ribbentrop-Molotov
   linie Odra-Nisa

Externí odkazy

   Dzieje.pl (Portal historyczny). Heslo: Polsko-niemiecki pakt o nieagresji.

Kategorie:

   Smlouvy PolskaSmlouvy nacistického NěmeckaSmlouvy o neútočeníVzniklo 1934Zaniklo 1939

A tu zopár fotiek:

http://outsidermedia.cz/polsko-hitler%C5%AFv-spojenec/

   Polsko vůbec nebylo státem s antihitlerovským směřováním. Naopak – 26. ledna 1934 to bylo právě Polsko, které jako PRVNÍ z evropských států podepsalo smlouvu o vzájemném neútočení s Hitlerem. Této smlouvě se také říká – Pakt Pilsudski-Hitler.

   Polsko se SPOLEČNĚ s Německem připravovalo na agresi proti SSSR. Právě z tohoto důvodu byla všechna opevnění budována… na hranici se SSSR. Na hranici s Německem se nestavělo nic jiného než týlové sklady, což velmi pomohlo Němcům při útoku na Polsko a porážce polské armády na podzim roku 1939.

   Polsko stejně jako Třetí říše získalo po Mnichovské smlouvě solidní kus území Československa. Hitler dostal Sudety a Polsko zabralo Těšínsko.

   Smlouvu o vzájemném neútočení Hitler oficiálně vypověděl 28. dubna 1939 kvůli takzvaným „zárukám“, které dala Velká Británie Polsku. (Tyto dva státy totiž v podstatě uzavřely dohodu směřovanou proti Berlínu, což bylo nacisty vyhodnoceno jako nepřípustné).

   Z tohoto důvodu se zničení Polska Hitlerem jevilo Sovětskému svazu následovně – jeden rusofobní režim zničil druhý rusofobní režim. Stalin neměl žádné důvody pomáhat Polákům. Navíc, byli to oni sami, kdo OFICIÁLNĚ zakázali SSSR poskytnout jakoukoliv pomoc, když zakázali Rudé armádě vstoupit na své území (to bylo v průběhu návštěvy anglo-francouzské delegace v Moskvě v srpnu 1939).

Veškerá obviněním směřovaná na SSSR a Stalina jsou založena na jediném postulátu: Byla podepsána smlouva, to znamená, že SSSR pomáhal Německu a byl dokonce jeho spojencem. Se stejnou logikou západních sdělovacích prostředků by tedy samotné Polsko bylo na 100 % spojencem Hitlera. Měly Německo a Polsko uzavřenu smlouvu o vzájemném neútočení? Měly. A v době anšlusu Rakouska, okupace části Československa a Litvy (Klajpedy) byla stále platná. Samotné Polsko okupovalo část Československa.

Proto vy, liberální historikové, buď přestaňte plácat hlouposti na téma „Stalin – spojenec Hitlera“, nebo buďte důslední a mezi spojence Třetí Říše pěkně zařaďte i Polsko. Pište, že v září 1939 Hitler napadl svého bývalého spojence, který byl ještě půl roku předtím věrným druhem šíleného Führera.

A teď další fakta. Napřed ze současnosti. Tady je dopis mého čtenáře z Polska:

„Dobrý den, Nikolaji Viktoroviči! Jmenuji se Ruben, jsem Armén a v současné době bydlím ve Varšavě. Chtěl bych se s Vámi podělit o svá pozorování z varšavských muzeí, z expozic věnovaných Druhé světové válce. Nedávno jsem navštívil Muzeum gestapa ve Varšavě a všimnul si toho, jak tam předkládají některá historická fakta. Například, je velmi zvláštní číst, že Německo v roce 1938 anektovalo Sudety, zatímco Polsko zabralo Zaolží (východní část Těšínska). Všimněte si, že pouze použití jiného slova přidává Němcům jasnou agresivitu, zatímco Poláci si prostě jenom tak zabrali nějaké území. Jakoby to bylo prostě prázdné, nikomu nepotřebné území, tak si ho prostě jenom tak zabrali. Hezké, že?

A dále mě pobuřuje nenávist ke všemu ruskému, k SSSR a komunizmu. V muzeích věnovaných obětem Němců je více nenávisti vyjadřováno směrem k Rusům než k samotným Němcům. Jsme v jedné řadě s nacisty a někdy i hůře. Například v jednom sále jsou uvedena Stalinova slova lítosti a soustrasti vyjádřená v souvislosti s oběťmi Varšavského povstání (které bylo podle Stalina předčasné) a ve druhém je Stalin představen jako krvežíznivý kat, který jednou rukou dusí esesáka a druhou, držíce srp, se chystá odseknout hlavu osvobozenému Polákovi. Takových urážlivých karikatur je tam na toto téma mnoho.

Je velmi udivující, že si nepokládají otázku, že když se tedy Rusové dopouštěli podobných zvěrstev, proč se v Polsku nacházejí pouze německé koncentrační tábory Auschwitz, Majdanek apod.? Kde jsou ty tábory smrti vystavěné Rusy? Kde jsou fotografie, kde jsou filmy? Všechny fotografie a filmy jsou jenom o Němcích! A o nás žádné neexistují? Pouze karikatury a zanícená hysterie. Je mi velice líto, že tomu lidé ochotně věří a nenávidí Rusy více než samotné Němce.“

Co k tomu říci? Vštěpování nenávisti k Rusku a Rusům je prostě hlavní politickou linií Západu VŠUDE. Pokud snad pochybujete, podívejte se na Ukrajinu! A ve skutečnosti? Po strašné Druhé světové válce spolu našli SSSR a Polsko společnou řeč a žily v míru. Nenávist tenkrát zmizela v minulosti a teď ji opět křísí. Vždyť Stalin se postaral o Polsko ne méně, než o svoji vlastní zemi. Dnešní Polsko je ve svých hranicích zejména díky Stalinovi.

Co se týče toho, jak Polsko využilo toho, že Anglie a Francie darovaly Československo Hitlerovi, a uštípnulo si Těšínsko, tak o tom velice pěkně vyprávějí fotografie. Víte co? Budeme si tedy pamatovat, že v roce 1938 okupovali Československo nejenom Němci, ale také Poláci!

Chcel by som reagovať na túto vetu: Rusi obsadili tretinu Poľska a je zaujimavé, že si toto územie po vojne aj privlastnili a Poľské hranice sa posunuli na západ a z tejto oblasti vyhnali vyše 9 miliónov Nemcov. T

Tomu predchádzal tento vývoj. Tu je vysvetlené prečo Churchill nazval Poľsko hyenou Európy. Markantne sa to ukázalo keď sa Poľsko po Mníchovskej zrade pustilo do Československa a nepustilo Stalina na pomoc ČS. ZSSR vtedy nemal hranicu s ČS.

Už italský ministerský předseda a pozdější významný představitel protifašistické opozice, Francesco Nitti napsal v roce 1921 ve své knize L´Europa senza pace (Evropa bez míru), že díky versailleskému diktátu vzniklo Polsko, „které připravuje svými šílenými imperialistickými nápady samo sobě strašlivou budoucnost, pokud nezanechá svých omylů“. Byla to s největší pravděpodobností skutečnost, že se versailleské Polsko se svou geograficko-národnostní strukturou a prováděnou politikou stalo jedním z největších ohnisek napětí v Evropě, protože polský stát žil v nepřátelských vztazích nejen se všemi svými sousedy, ale také se svými vlastními menšinami. S Litvou došlo v roce 1938 málem k válečnému konfliktu. Předválečné Polsko mělo ale i tradiční chronické spory se Sovětským svazem, na jihu s Československem a v neposlední řadě z historicky opodstatněných důvodů i se svým německým sousedem.

Polsko bylo v roce 1919 „bohatě odměněno“ německým územím Západního Pruska, Poznaňska a Horního Slezska. Nová Polská republika anektovala velká území, kde žili Němci, Litevci, Bělorusové a Ukrajinci. Polské záměry byly podporovány především Francií a Británií, jelikož tyto velmoci potřebovaly mít na východní straně Německa spojenecký stát. Čistě německy osídlené město Gdaňsk (Gdaňsk) muselo na základě diktátu opustit říšský svazek a vytvořit vlastní svobodný stát. Díky podpoře především ze strany Francie si polský imperialismus mohl ještě o něco později přisvojit některá průmyslová území Horního Slezska. Ale i expanze směrem na východ slavila své úspěchy. Ve válce proti bolševického Rusku, vedené s francouzskou pomocí v letech 1919-1921, získalo Polsko i teritoria, ve kterých činil podíl nepolského obyvatelstva až 90 %. Zvláštní kapitolu tvoří polské územní zisky na úkor západního souseda. Německo muselo Polsku odstoupit území o ploše 46.136 km (Horní Slezsko, Severní Slezsko, pozňanskou oblast). Gdaňsk (Gdaňsk) byl podřízen Společnosti národů, navenek (diplomaticky) zastupován polským státem. V nově vzniklém polském státě se octla náhle velmi početná německá menšina. V této souvislosti varoval britský státník Lloyd George už v roce 1919 před Radou Velké čtyřky: „Návrh polské komise, abychom podřídili 2,100.000 Němců autoritě národa, který v průběhu svých dějin nikdy neukázal, že si umí vládnout, by dříve nebo později vedl k nové válce na východě Evropy.“