Staroverstvo

Staroverstvo^[1] (iné názvy: staroobradníctvo^[2], staroverectvo^[3], staroverci^[4], staroobradníci^[5], rozkolníci^[4], razkoľniki^[4]; rus. староверие, старообрядчество, староверы, старообрядцы, раскольники – staroverije, staroobriadčestvo, starovery, staroobriadcy, raskoľniki) je názov pre časť pravosláveho kresťanstva, ktorá sa od Ruskej pravoslávnej cirkvi oddelila po schizme (rus. raskol) v rokoch 1653-1667.^[6]^[7]

Staroverstvo predstavuje značne heterogénne zoskupenie dvoch desiatok rôznych prúdov, ktoré sú rozmiestnené v Rusku, štátoch bývalého ZSSR či inde. Hlavné smery sú popovstvo a bezpopovstvo.^[8]

V súčasnosti sa počet starovercov odhaduje medzi 1 až 10 miliónmi.

Zdroje

↑ bezpopovstvo. In: Encyclopaedia Beliana. 1. vyd. Bratislava : Encyklopedický ústav SAV; Veda, 2001. 686 s. ISBN 80-224-0671-6. Zväzok 2. (Bell – Czy), s. 81.
↑ staroverstvo. In: Slovník vedeckého ateizmu. Bratislava : Ústav vedeckého ateizmu SAV, 1983. 736 s. S. 599 – 600.
↑ MRUŠKOVIČ, Viliam. Európa jazykov a národov na prahu tretieho tisícročia. Martin : Matica slovenská, 2008. 517 s. ISBN 978-80-7090-858-7. S. 370.
↑ ^a ^b ^c staroverci. In: VNUK, František. Príručný slovník kresťanstva. Bratislava : SMARAGD, 2003. 375 s. ISBN 80-89063-13-6. S. 267.
↑ staroobradníci. In: VRAGAŠ, Štefan, a kol. Teologický a náboženský slovník. 1. vyd. Zväzok II. L – Ž. Trnava : Spolok svätého Vojtecha, 2008. 439 s. ISBN 978-80-7162-734-0. S. 286.
↑ PAERT, Irina. Old Believers. In: The Encyclopedia of Eastern Orthodox Christianity. Ed. John Anthony. 1st pub. Maldin, MA : Wiley-Blackwell, 2011. 833 s. ISBN 978-1-4051-8539-4. S. 418 – 420.
↑ ŘOUTIL, Michal. Kulturní geografie ruských staroobřadníků : přehled nových publikací. Parrésia : revue pro východní křesťanství (Červený Kostelec: Pavel Mervart ve spolupráci s Ústavem východního křesťanství Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a občanským sdružením AXIOS), 2012, čís. VI, s. 259 – 293. ISBN 978-80-7465-057-4. ISSN 1802-8209.
↑ NYKL, Hanuš. Náboženství v ruské kultuře. Červený Kostelec : Pavel Mervart, 2013. 368 s. (Russia Altera; zv. 25.) ISBN 978-80-7465-078-9. S. 181 – 218.

Ďalšia literatúra

FLOROVSKIJ, Georgij Vasiljevič. Cesty ruské teologie. Preklad Iveta Juranová. Vyd. 1. Olomouc : Refugium Velehrad-Roma, 2015. 679 s. (Studie; zv. xxxiii.) ISBN 978-80-7412-165-4. S. 88 – 110.

Pozri aj

Iné projekty

Commons ponúka multimediálne súbory na tému Staroverstvo

Externé odkazy

moslovská metropolia starovercov

[EB-1] zpopovstvo. In: Encyclopaedia Beliana. 1. vyd. Bratislava : Encyklopedický ústav SAV; Veda, 2001. 686 s. ISBN 80-224-0671-6. Zväzok 2. (Bell – Czy), s. 81.

[SVA-2] staroverstvo. In: Slovník vedeckého ateizmu. Bratislava : Ústav vedeckého ateizmu SAV, 1983. 736 s. S. 599 – 600.

[Mruškovič-3] MRUŠKOVIČ, Viliam. Európa jazykov a národov na prahu tretieho tisícročia. Martin : Matica slovenská, 2008. 517 s. ISBN 978-80-7090-858-7. S. 370.

[PSK-4] staroverci. In: VNUK, František. Príručný slovník kresťanstva. Bratislava : SMARAGD, 2003. 375 s. ISBN 80-89063-13-6. S. 267.

[TNS-5] staroobradníci. In: VRAGAŠ, Štefan, a kol. Teologický a náboženský slovník. 1. vyd. Zväzok II. L – Ž. Trnava : Spolok svätého Vojtecha, 2008. 439 s. ISBN 978-80-7162-734-0. S. 286.

[EEOC-6] PAERT, Irina. Old Believers. In: The Encyclopedia of Eastern Orthodox Christianity. Ed. John Anthony. 1st pub. Maldin, MA : Wiley-Blackwell, 2011. 833 s. ISBN 978-1-4051-8539-4. S. 418 – 420.

[Řoutil_2012-7] ŘOUTIL, Michal. Kulturní geografie ruských staroobřadníků : přehled nových publikací. Parrésia : revue pro východní křesťanství (Červený Kostelec: Pavel Mervart ve spolupráci s Ústavem východního křesťanství Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a občanským sdružením AXIOS), 2012, čís. VI, s. 259 – 293. ISBN 978-80-7465-057-4. ISSN 1802-8209.

[NRK-8] NYKL, Hanuš. Náboženství v ruské kultuře. Červený Kostelec : Pavel Mervart, 2013. 368 s. (Russia Altera; zv. 25.) ISBN 978-80-7465-078-9. S. 181 – 218.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]