Preskočiť na obsah

Redaktorka:Lalina/pieskovisko2

z Wikipédie, slobodnej encyklopédie
Ashleigh Bartyová
Ashleigh Bartyová vo Wimbledone 2017
Ashleigh Bartyová vo Wimbledone 2017
KrajinaAUS Austrália
Výška166 cm
Profesionál od2010
Hrápravou rukou, obojručný bekend
Peňažné výhry21 104 531 US$
Dvojhra
Turnaj víťazstvá12 WTA
Najvyššia pozícia1 (24. jún 2019)
Aktuálna pozícia1
Dvojhra na Grand Slame
Australian OpenSF (2020)
French OpenV (2019)
WimbledonV (2021
US Open4. kolo (2018, 2019)
Štvorhra
Turnaj víťazstvá11 WTA
Najvyššia pozícia5 (21. máj 2018)
Štvorhra na Grand Slame
Australian OpenF (2013
French OpenF (2017)
WimbledonF (2013)
US OpenV (2018)
Posledná aktualizácia: 14. júla 2021.

Ashleigh Barty * 24. apríl 1996, Ipswich, Austrália) je austrálska tenistka a bývalá kriketistka, patřící k původním obyvatelům Austrálie aboridžincům.[1] Od září 2019 je podruhé svetovou jednotkou v dvojhre žien, jíž se stala jako druhá Australanka po Goolagongové z roku 1976 a celkově dvacátá sedmá od zavedení klasifikace v roce 1975. Na čele klasifikace figurovala sedm týdnů už v lete 2019.[2]

Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála dvanáct singlových turnajů včetně French Open 2019, Wimbledonu 2021 a Turnaje mistryň 2019. K nim přidala jedenáct deblových trofejí včetně grandslamového US Open 2018, kde hrála s Vandewegheovou. V rámci okruhu ITF získala čtyři tituly ve dvouhře a devět ve čtyřhře.[3]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v červnu 2019 na 1. místě a ve čtyřhře pak v květnu 2018 na 5. místě. Trénují ji Craig Tyzzer a Jason Stoltenberg.[4]

Tenis začala hrát ve čtyřech letech v sousedství Brisbane. V juniorské kategorii se stala světovou dvojkou po singlovém triumfu ve Wimbledonu 2011, kde zdolala Rusku Chromačevovou. Mezi šestnáctým a sedmnáctým rokem života se prosadila na okruhu WTA Tour, když v roce 2013 s krajankou Dellacquovou odešly poraženy z finále tří grandslamových čtyřher – Australian Open, Wimbledonu a US Open. V závěru sezóny 2014 se rozhodla přerušit tenisovou kariéru a od roku 2015 se věnovat kriketu, když podepsala smlouvu s týmem Brisbane Heat pro první sezónu australské ligy Women's Big Bash League.

K tenisu se vrátila v první třetině sezóny 2016, krátce před dvacátými narozeninami. Ačkoli hned vyhrála dvě deblové trofeje na okruhu ITF, dlouhodobě se potýkala se zraněním paže. Průlomovou sezónou ve dvouhře se stal rok 2017, kdy ovládla Malaysian Open 2017 a vystoupala na 17. příčku žebříčku, ačkoli v předchozích letech nikdy nefigurovala v elitní světové stovce. S Dellacquovou si poprvé zahrály čtyřhru na Turnaji mistryň 2017, kde došla o rok později do semifinále. Dva singové tituly přidala ve WTA Tour 2018, včetně závěrečného WTA Elite Trophy. Po ukončení kariéry stabilní partnerky Dellacquové získala první grandslamový vavřín ze čtyřhry US Open 2018, do níž nastoupila s Američankou Vandewegheovou. V debutovém čtvrtfinále dvouhry majoru na Australian Open 2019 ji porazila Kvitová.

Po zisku prvního titulu z kategorie Premier Mandatory na Miami Open 2019 se posunula do elitní světové desítky na 9. místo. Premiérový grandslam ve dvouhře vyhrála na antukovém French Open 2019 a stala se světovou dvojkou. Po výhře na turnaji v Birminghamu vystřídala na první příčce japonskou tenistku Naomi Ósakaovou. Druhý grandslam ovládla ve Wimbledonu 2021 a stala třetí australskou šampionkou londýnského majoru.

Týmové soutěže

[upraviť | upraviť zdroj]

Fed Cup

[upraviť | upraviť zdroj]

V australském fedcupovém týmu debutovala v roce 2013 ostravským čtvrtfinále Světové skupiny proti České republice, v němž s Casey Dellacquovou nestačily ve čtyřhře na pár Andrea Hlaváčková a Lucie Hradecká. Australanky odešly poraženy 0:4 na zápasy. V brisbaneském semifinále Světové skupiny Fed Cupu 2014 proti Německu získaly s Dellacquovou jediný bod domácích, když vyhrály debla nad dvojicí Julia Görgesová a Anna-Lena Grönefeldová. Němky postoupily do finále po vítězství 3:1 na zápasy.

V roce 2019 dovedla jako jednička Australanky do finále, když ve čtvrtfinále Světové skupiny proti Spojeným státům i v semifinále proti Bělorusku vyhrála vždy obě dvouhry i čtyřhru. V perthském boji o titul proti Francii zaznamenala jednu singlovou výhru i prohru. Z rozhodující čtyřhry odešly se Stosurovou poraženy.[5]

Do srpna 2021 v soutěži nastoupila k jedenácti mezistátním utkáním s bilancí 11–2 ve dvouhře a 7–2 ve čtyřhře.[6]

Hopman Cup

[upraviť | upraviť zdroj]

Austrálii reprezentovala spolu s Bernardem Tomicem na Hopmanově poháru 2013. V základní skupině zdolala Němku Andreu Petkovicovou, která po prvním setu utkání skrečovala, poté nestačila na Srbku Anu Ivanovićovou a na závěr porazila Italku Francescu Schiavoneovou. Družstvo obsadilo konečné druhé místo za Srbskem a do finále nepostoupilo.

Tenisová kariéra

[upraviť | upraviť zdroj]

2011

[upraviť | upraviť zdroj]

V červenci zvítězila na dívčí juniorce Wimbledonu, když ve finále porazila Irinu Chromačevovou. V prosinci se utkala s dalšími krajany o přidělení divoké karty na Australian Open 2012. Přestože byla nejmladším účastníkem, turnaj vyhrála, když mimo jiné porazila Casey Dellacquovou, Arina Rodionovovou a Olivii Rogowskou.

2012

[upraviť | upraviť zdroj]

[[Soubor:Ash Barty (27513108321) (cropped).jpg|náhled|Forhend na turnaji ITF v Eastbourne 2016 s dotací 50 tisíc dolarů]] Na základě výsledků z předchozí sezóny obdržela divokou kartu do kvalifikace turnaje v Brisbane z kategorie Premier. V prvním kole kvalifikace podlehla nejvýše nasazené Kanie Kingové.[7] Spolu s krajankou Casey Dellacquovu také nastoupily do čtyřhry, v níž se probojovaly až do semifinále, kde nestačily na pár Spearsová a Kopsová-Jonesová.

Další divokou kartu získala do hlavní soutěže turnaje v Hobartu, kde podlehla v úvodním kole Američance Bethanie Mattekové-Sandsové[8] V první fázi grandslamu Australian Open nepřešla přes Gruzínku Annu Tatišviliovou.[9] Spolu s britskou juniorkou Laurou Robsonovou se zúčastnila také ženské čtyřhry.

2017

[upraviť | upraviť zdroj]

I ze čtvrtého grandslamového finále ženské čtyřhry odešla po boku Dellacquové poražena poté, co na French Open hladce podlehly prvnímu světovému páru Bethanie Matteková-Sandsová a Lucie Šafářová, když uhrály jen tři gamy.[10]

Poprvé si finále dvouhry i čtyřhry během jediného turnaje zahrála na travnatém Birmingham Classic, kde v závěrečném duelu singlové soutěže trvajícím 1.47 hodin ztratila vedení 1–0 na sety proti Petře Kvitové, vracející se po zranění na okruh. Během turnaje jí patřila 77. příčka žebříčku.[11][12] Po porážce z dvouhry vybojovala trofej ve čtyřhře se stabilní partnerkou Casey Dellacquovou vítězstvím nad dvojicí Čan Chao-čching a Čang Šuaj. Australanky tak získaly pátou společnou trofej.[11]

2018

[upraviť | upraviť zdroj]

První singovou trofej z trávy si odvezla z Nature Valley Open, probíhajícím v Nottinghamu, po finálovém vítězství nad Britkou Johannou Kontaovou.[13] Na tzv. malém Turnaji mistryň, WTA Elite Trophy v čínské Ču-chaji, vyhrála základní orchideovou skupinu, v níž zdolala Caroline Garciaovou a podlehla Aryně Sabalenkové. V semifinále vyřadila obhájkyni trofeje Julii Görgesovou a ve finálovém duelu přehrála čínskou turnajovou jedenáctku Wang Čchiang po dvousetovém průběhu. Třetí titul na túře pro ni znamenal posun na nové kariérní maximum, 15. místo žebříčku WTA.[14]

2019: Vítězka French Open, Turnaje mistryň a světová jednička

[upraviť | upraviť zdroj]

Sezónu otevřela druhý rok v řadě finálovou účastí na Sydney International, kde na úvod vyřadila světovou jedničku Simonu Halepovou a mezi poslední čtveřicí sedmou nasazenou Kiki Bertensovou. V boji o titul však nestačila na turnajovou pětku Petru Kvitovou po třísetovém průběhu.[15] Na Australian Open dohrála v osmifinále opět na raketě Kvitové.

[[Soubor:Sydney International Tennis WTA Premier (33040166678) (cropped).jpg|náhled|vlevo|Na Sydney International podlehla ve finále Petře Kvitové]]Na březnovém Miami Open z kategorie Premier Mandatory porazila na cestě do finále také členky první světové desítky, Nizozemku Kiki Bertensovou a ve čtvrtfinále Petru Kvitovou. V boji o titul přehrála další Češku a světovou sedmičku Karolínu Plíškovou, čímž vylepšila bilanci vzájemných zápasů na 3–2. Čtvrtý kariérní trofej pro ni znamenala premiérový posun do první světové desítky, na 9. místo.[16]

Premiérový grandslamový titul ve dvouhře vybojovala na antukovém French Open, kam přijela jako světová osmička. V úvodních kolech vyřadila Američanky Jessicu Pegulaovou a Danielle Collinsovou, rovněž tak i Němku Andreu Petkovicovou. První set ztratila až ve čtvrté fázi se Sofií Keninovou. Čtvrtfinálová výhra nad čtrnáctou nasazenou Američankou Madison Keysovou jí zajistila karierní posun do elitní světové pětky, jakožto první Australance od Sam Stosurové ze srpna 2012.[17] Semifinále proti 17leté Američance ruského původu Amandě Anisimovové přineslo řadu zvratů. Dominantním vstupem si nejdříve vypracovala vedení 5–0 na gamy, ale za stavu 40:15 nevyužila dva setboly. Americká teenagerka však průběh šňůrou šesti her otočila a úvodní sadu získala v tiebreaku. Na vítězné vlně pokračovala do stavu her 3–0, než iniciativu převzala opět Australanka, která sérii šesti gamů vyhrála druhé dějství. Přestože v rozhodující sadě jako první ztratila podání, vzápětí si je vzala zpět a po dalším prolomeném servisu Američanky si udržovala náskok. Duel ukončila šestým mečbolem. Stala se tak první australskou finalistkou Roland-Garros od Samanthy Stosurové v roce 2010.[18] Ve finále turnaje potřetí v kariéře zdolala 19letou Češku ze čtvrté světové desítky Markétu Vondroušovou, když ztratila jen čtyři hry. Pařížský grandslam ovládla jako první australská šampionka od Margaret Courtové z roku 1973. Na žebříčku WTA se posunula na 2. místo.[19]

[[Soubor:Barty RG19 (9) (48199405532).jpg|náhled|První grandslam ve dvouhře vyhrála na French Open]] Travnatou sezónu zahájila šestým kariérním titulem z birminghamského Nature Valley Classic, svou první singlovou trofejí v kategorii WTA Premier. V průběhu turnaje neztratila žádný set. Až ve finále proti osmé nasazené Němce Julii Görgesové čelila setbolu, který odvrátila. Bodový zisk ji katapultoval na 1. místo světového žebříčku, jakožto první Australanku od Evonne Goolagongové z roku 1976, která mu vévodila dva týdny. Na vrcholu klasifikace vystřídala Japonku Naomi Ósakaovou.[20] Ve Wimbledonu prohrála v osmifinále s nenasazenou Američankou Alison Riskeovou. Skončila tak její 15zápasová neporazitelnost.[21]

Letní US Open Series otevřela prohrou ve druhém kole torontského Rogers Cupu s Ameičankou Sofií Keninovou. Po turnaji se Ósakaová vrátila do čela světové klasifikace, kde Bartyová setrvala sedm týdnů. Zlepšení formy přišlo na Western & Southern Open v Cincinnati. Na její raketě postupně dohrály Maria Šarapovová, Anett Kontaveitová, jíž uštědřila první porážku, a Řekyně Maria Sakkariová. Po vyřazení Ósakaové s Plíškovou se mohla postupem do finále vrátit na vrchol žebříčku. V semifinále však podlehla ruské veteránce Světlaně Kuzněcovové, figurující až na 153. příčce.

Na newyorský grandslam US Open přijela v roli turnajové dvojky. Po výhrách nad Zarinou Dijasovou, Lauren Davisovou a Sakkariovou čtvrtým kolem zopakovala výkon z předchozího ročníku. Před branami čtvrtfinále ji zastavila Číňanka z druhé světové desítky Wang Čchiang. Po dohrání majoru zahájila druhé období na vrcholu žebříčku WTA.

Podzimní asijskou část zahájila na Wuhan Open, kde po volném losu ve třech setech vyřadila Caroline Garciaovou. Přes Keninovou a Petru Martićovou prošla do semifinále, v němž nezvládla koncovky obou sad s obhájkyní trofeje Arynou Sabalenkovou. Během utkání si nechala ošetřit lýtko. Navazující týden vstoupila volným losem do pekingského China Open. Ve druhém kole přehrála Kazašku Julii Putincevovou a následně vyšla vítězně ze tří třísetových duelů proti Čeng Saj-saj, Kvitové a Kiki Bertensové. Druhé sezónní finále v kategorii Premier Mandatory však nezvládla, když ji zastavila čtvrtá nasazená Japonka Naomi Ósakaová. Poměr vzájemných duelů tím srovnala na 2–2.[22][23]

V roli světové jedničky přijela na Turnaj mistryň, WTA Finals, do Šen-čenu. V červené základní skupině porazila Kvitovou i Belindu Bencicovou a podlehla náhradnici Bertensové. Z první příčky postoupila do semifinále, v němž zvládla těsný třísetový duel s Plíškovou. V boji o titul pak zdolala ukrajinskou obhájkyni trofeje Elinu Svitolinovou po dvousetovém průběhu. Po šňůře pěti porážek tak Ukrajinku premiérově porazila. Turnaj vyhrála jako první Australanka od Evonne Goolagongové Cawleyové z roku 1976. Zároveň se stala pátou šampionkou, která triumfovala již při svém debutovém startu. Jako první od Sereny Williamsové z roku 2014 v dané sezóně rovněž ovládla grandslam.[24] Na odměnách si připsala 4,42 milionů dolarů, nejvyšší částku v předchozí historii tenisu.[25]

Z Číny odletěla do Perthu, kde v RAC Areně proběhlo finále Fed Cupu mezi Austrálií a Francií. V sobotní dvouhře uštědřila dva „kanáry“ Garciaové, aby v neděli nezvládla utkání proti Kristině Mladenovicové. O šampionkách rozhodla až závěrečná čtyřhra, z níž se Stosurovou odešly poraženy od páru Garciaová a Mladenovicová. Australanky podlehly 2:3 na zápasy.[5] Sezónu uzavřela jako konečná jednička světové klasifikace.[24]

2020: Přerušení WTA Tour

[upraviť | upraviť zdroj]

Sezónu zahájila překvapivou porážkou od americké kvalifikantky Jennifer Bradyové na Brisbane International. Chuť si spravila v čtyřhře, kde po boku Kiki Bertensové postoupila až do finále, kde navzdory mečbolů nestačily na světový pár číslo jedna Sie Su-wej a Barboru Strýcovou. Úspěchem pro ni skončil premiérový ročník adelaidského turnaje. Na úvod otočila zápas proti Pavljučenkovovou, ve čtvrtfinále reprízu finále French Open s Vondroušovou a po dalším obratu Collinsovou, když lépe zvládla zkrácenou hru třetí sady. Ve finále pak přehrála Dajanu Jastremskou, získala osmý titul v kariéře a vůbec první na domácí australské půdě.[26]

Jako jedna z hlavních adeptek na titul vstupovala do úvodního majoru sezóny.V soutěži se stala první australskou světovou jedničkou a nejvýše nasazenou ve dvouhře od Evonne Goolagongové z roku 1976. V turnaji navíc usilovala o to, aby se stala první australskou vítězkou od Chris O'Neilové z roku 1978.[27] Během úvodních třech kol ztratila jen jeden set v prvním kole proti Curenkové. V osmifinále oplatila Alison Riskeové porážku wimbleodnskou ze stejné fáze turnaje. Po roce narazila opět mezi osmi nejlepšími na Kvitovou. Po odvrácení setbolů Češky ve zkrácené hře první sady ztratila ve druhém dějství pouze dvě hry a a bilanci vzájemných zápasů s Kvitovou srovnala na 4–4. Zaznamenala zároveň vůbec první výhru nad členkou elitní desítky na grandslamu.[28] O finále se utkala s turnajovou čtrnáctkou Sofií Keninovou. Přestože si v obou setech semifinálového utkání dokázala vypracovat po dvou setbolech, ani jeden z nich nedokázala proměnit a po výsledku 6–7(6–8) a 5–7 z turnaje vypadla.[29]

Na Arabském poloostrově se zúčastnila podniku kategorie Premier 5 v Dauhá. Jen dva zápasy nad Siegemundovou a Muguruzaovou jí stačily k postupu do semifinále, třetího v probíhající sezóně. V něm ji zastavila Kvitová, která ukončila sérii čtyř výher v řadě Bartyové.

Tenisová sezóna měla pokračovat severoamerickými turnaji. Pro začínající pandemii covidu-19 byl však jen několik dní před začátkem zrušen březnový turnaj Indian Wells Masters. Krátce poté byla celá WTA Tour 2020 přerušena.[30] Po srpnovém obnovení se rozhodla necestovat na newyorský dvojblok turnajů Western & Southern Open a US Open,[31] a neobhajovala ani prvenství na French Open, když v září oznámila konec sezóny.[32] Díky revidovanému systému bodování, kdy hráčkám nebyly odečítány body za výsledky z minulého roku, a brzkého vyřazení Halepové na pařížském grandslamu zakončila druhý rok po sobě jako světové jednička ve dvouhře žen.[33]

2021: Šampionka Wimbledonu a pokračující dominance světovému tenisu

[upraviť | upraviť zdroj]

Po více než jedenácti měsících od posledního soutěžního zápasu se na okruh vrátila na Yarra Valley Classic. Na její raketě zde postupně dohrály Ana Bogdanová, Marie Bouzková i Shelby Rogersová a před semifinálovým utkáním z turnaje odstoupila Serena Williamsová. V boji o titul pak porazila turnajovou šestku Garbiñe Muguruzaovou.[34] Melbournský grandslam zahájila drtivou výhrou nad Dankou Kovinićovou, které nepovolila ani jednu hru a podruhé v kariéře zvítězila poměrem dvakrát 6–0. Do třetího čtvrtfinále na Australian Open došla bez ztráty setu a třetí rok v po sobě v něm narazila na českou tenistku. Proti Karolíně Muchové sice rychle vedla o set a brejk, po ošetření české tenistky se hra vyrovnala, ve třetím setu Muchová zvítězila poměrem 6–2 a Bartyovou z turnaje vyřadila.[35] Jako obhájkyně nastoupila do Adelaide International, kde ji ve druhém kole překvapivě vyřadila Danielle Collinsová.[36]

První obhájený titul v kariéře znamenalo vítězství na Miami Open. V prvním zápase se přitom ocitla na hraně vyřazení, když musela proti slovenské kvalifikantce Kristíně Kučové odvracet mečbol. Dále na její raketě dohrály bývalé grandslamové vítězky Ostapenková a Azarenková. Ve čtvrtfinále bez ztráty servisu zdolala světovou osmičku Arynu Sabalenkovou, čímž zaznamenala první výhru nad hráčkou z první desítky žebříčku od čtvrtfinále Australian Open 2020, a v semifinále světovou pětku Elinu Svitolinovou. V boji o titul jí pak vzdala světová devítka Bianca Andreescuová. Díky obhájeným bodům a prohře Ósakaové udržela pozici světové jedničky.[37]

Na charlestonské zelené antuce Volvo Car Open podlehla mezi poslední osmičkou Španělce Paula Badosové. Třetí sezónní trofej si odvezla z halového Porsche Tennis Grand Prix ve Stuttgartu, kde v závěrečných třech utkáních vždy otočila proti hráčkám Top 10 průběh po ztrátě úvodní sady. Vítězným finálem nad Běloruskou Arynu Sabalenkovou prodloužila šňůru výher nad členkami elitní světové desítky již na deset. V páru s Američankou Jennifer Bradyovou navíc ovládla i čtyřhru, což se naposledy před ní podařilo Lindsay Davenportové v roce 2001.[38] Vedle finanční prémie si odvezla i tradiční cenu turnaje, vůz Porsche Taycan Turbo S Cross Turismo.[39] Na Mutua Madrid Open prošla premiérově až do finále, když ve čtvrtfinále vyřadila světovou dvanáctku Petru Kvitovou a poté první Španělku v semifinále turnaje, Paulu Badosovou. V boji o titul jí však oplatila dvě sezónní porážky sedma hráčka světa Aryna Sabalenková. Ukončila tak 16zápasovou neporazitelnost Australanky na červené antuce trvající od Rome Masters 2019.[40] Ve druhé sadě čtvrtfinále Internazionali BNL d'Italia proti Cori Gauffové skrečovala pro silnou bolest v pravém rameni.[41] Po úvodním vítězství nad krajankou Bernardou Peraovou na French Open skrečovala ve druhém setu druhého kola s Polkou Magdou Linetteovou. Poraněná levá kyčel jí pak nedovolila hrát až do londýnského majoru.[42]

Při páté účasti ve Wimbledonu postupně vyřadila Španělku Carlu Suárezovou Navarrovou, Rusku Annu Blinkovovou, Češky Kateřinu Siniakovou a Barborou Krejčíkovou jako úřadující šampionku Roland Garros. Ve čtvrtfinále přehrála krajanku Ajlu Tomljanovićovou, čímž se stala první Australankou v semifinále od Jeleny Dokićové v roce 2000.[43] Přes světovou osmadvacítku Angelique Kerberovou pak pronikla do finále jako první zástupkyně australského tenisu od triumfu své mentorky Evonne Goolagongové Cawleyové v roce 1980.[44] V boji o titul zdolala českou světovou třináctku Karolínu Plíškovou ve třech setech a stala se třetí australskou šampionkou v All England Clubu. Jako pátá žena dokázala vyhrát juniorku i dvouhru žen.[45][46]

Kriketová kariéra

[upraviť | upraviť zdroj]

V září 2014 přerušila tenisovou kariéru a v roce 2015 začala hrát kriket,[47] když podepsala smlouvu s ženským týmem Brisbane Heat pro premiérovou sezónu australské ligové soutěže Women's Big Bash League.[48] V soutěži debutovala 4. prosince 2015 v zápase proti Melbourne Stars.[49] K tenisu se vrátila během února 2016.[50]

Soukromý život

[upraviť | upraviť zdroj]

Narodila se roku 1996 v queenslandském Ipswichi do rodiny Josie a Roberta Bartyových. Otec, profesí vládní úředník, patří mezi domorodé obyvatele australského kontintentu, aboridžince ze skupiny Ngarigo. Matka je rentgenoložka a dcera britských imigrantů.[51] Bartyová vyrůstala na ipswichském předměstí ve Springfieldu, kde absolvovala školu Woodcrest College.[52][53] Má dvě starší sestry Saru a Ali.[54] V dětství hrála také netball, ale rozhodla se věnovat pouze tenisu, když „si uvědomila, že [netball] je jen dívčí sport,“[54] a sestry ji v něm převyšovaly.[55] Během dospívání nikdy nehrála kriket.[56]

V roce 2016 navázala partnerský vztah s australským profesionálním golfistou Garym Kissickem.[57]

Hráčské statistiky

[upraviť | upraviť zdroj]

Finále na Grand Slamu

[upraviť | upraviť zdroj]

Ženská dvouhra: 2 (2–0)

[upraviť | upraviť zdroj]
Stav rok turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 2019 French Open antuka CZE Markéta Vondroušová 6–1, 6–3
Vítězka 2021 Wimbledon tráva CZE Karolína Plíšková 6–3, 6–7(4–7), 6–3

Ženská čtyřhra: 6 (1–5)

[upraviť | upraviť zdroj]
Stav rok turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 2013 Australian Open tvrdý AUS Casey Dellacquová ITA Sara Erraniová
ITA Roberta Vinciová 		2–6, 6–3, 2–6
Finalistka 2013 Wimbledon tráva AUS Casey Dellacquová TPE Sie Su-wej
CHN Pcheng Šuaj 		6–7(1–7), 1–6
Finalistka 2013 US Open tvrdý AUS Casey Dellacquová CZE Andrea Hlaváčková
CZE Lucie Hradecká 		7–6(7–4), 1–6, 4–6
Finalistka 2017 French Open antuka AUS Casey Dellacquová USA Bethanie Matteková-Sandsová
CZE Lucie Šafářová 		2–6, 1–6
Vítězka 2018 US Open tvrdý USA Coco Vandewegheová HUN Tímea Babosová
FRA Kristina Mladenovicová 		3–6, 7–6(–2), 7–6(8–6)
Finalistka 2019 US Open tvrdý BLR Viktoria Azarenková BLR Aryna Sabalenková
BEL Elise Mertensová 		5–7, 5–7

Chronologie výsledků na Grand Slamu

[upraviť | upraviť zdroj]

Dvouhra

[upraviť | upraviť zdroj]
Turnaj 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 SR V–P
Australian Open A 1R 1R 1R A A 3R 3R ČF SF ČF 0 / 8 17–8
French Open A 1R 2R 1R A A 1R 2R Vítěz A 2R 1 / 7 10–6
Wimbledon A 1R Q1 Q3 A Q2 1R 3R 4R NH Vítěz 1 / 5 12–4
US Open Q1 A 2R 1R A A 3R 4R 4R A 0 / 5 9–5
výhry–prohry 0–0 0–3 2–3 0–3 0–0 0–0 4–4 8–4 17–3 5–1 12–2 2 / 25 48–23

Čtyhřhra

[upraviť | upraviť zdroj]
Turnaj 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 SR V–P
Australian Open 1R F 2R A A ČF 2R 2R 2R 2R 0 / 8 13–7
French Open A 1R ČF A A F 1R 3R A A 0 / 5 10–5
Wimbledon A F ČF A 1R ČF A 3R NH A 0 / 5 13–5
US Open A F 1R A A 2R Vítěz F A 1 / 5 17–4
výhry–prohry 0–1 15–4 7–4 0–0 0–1 12–4 7–2 10–4 1–1 1–0 1 / 22 53–21

Postavení na konečném žebříčku WTA

[upraviť | upraviť zdroj]

Dvojhra

[upraviť | upraviť zdroj]
Rok 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020
Pořadí 669. Šablóna:Růst 195. Šablóna:Růst 164. ▼ 218. – 325. Šablóna:Růst 17. Šablóna:Růst 15. Šablóna:Růst 1. Šablóna:Stálost 1.

Čtyřhra

[upraviť | upraviť zdroj]
Rok 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020
Pořadí 172. Šablóna:Růst 12. ▼ 39. – 261. Šablóna:Růst 11. Šablóna:Růst 7. ▼ 19. Šablóna:Růst 14.

Referencie

[upraviť | upraviť zdroj]
  1. ↑ Barty named National Indigenous Tennis Ambassador [online]. WTA Tennis, [cit. 2018-08-24]. Dostupné online.
  2. ↑ Barty becomes 27th woman to ascend to World No.1 [online]. WTA Tennis, 2019-06-23, [cit. 2019-06-24]. Dostupné online.
  3. ↑ Šablóna:ITF profil, přístup: 0026-04-20212021. apríla 26
  4. ↑ Šablóna:WTA, přístup: 0030-01-20202020. januára 30
  5. ↑ a b Šablóna:Citace elektronické monografie
  6. ↑ Šablóna:FedCupplayerlink, přístup: 0014-07-20212021. júla 14
  7. ↑ Ashleigh Barty crashes out of Brisbane International qualifying [online]. Perth Now, 30 Dec 2011. Dostupné online.
  8. ↑ Ashleigh Barty gets reality check [online]. Herald Sun, 8 January 2012. Dostupné online.
  9. ↑ Women's Singles Draw [online]. Australian Open. Dostupné online. Archivované 2012-01-17 z originálu.
  10. ↑ Šablóna:Citace elektronické monografie
  11. ↑ a b Šablóna:Citace elektronické monografie
  12. ↑ Šablóna:Citace elektronické monografie
  13. ↑ Šablóna:Citace elektronické monografie
  14. ↑ Šablóna:Citace elektronické monografie
  15. ↑ Šablóna:Citace elektronické monografie
  16. ↑ Šablóna:Citace elektronické monografie
  17. ↑ Šablóna:Citace elektronické monografie
  18. ↑ Šablóna:Citace elektronické monografie
  19. ↑ Šablóna:Citace elektronické monografie
  20. ↑ Šablóna:Citace elektronické monografie
  21. ↑ Šablóna:Citace elektronické monografie
  22. ↑ Šablóna:Citace elektronické monografie
  23. ↑ Naomi Osaka downs Ash Barty in Beijing to win back-to-back titles [online]. [Cit. 2019-10-06]. Dostupné online.
  24. ↑ a b Šablóna:Citace elektronické monografie
  25. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  26. ↑ Šablóna:Citace elektronické monografie
  27. ↑ Šablóna:Citace elektronické monografie
  28. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  29. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  30. ↑ Šablóna:Citace elektronické monografie
  31. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  32. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  33. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  34. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  35. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  36. ↑ Šablóna:Citace elektronické monografie
  37. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  38. ↑ Šablóna:Citace elektronické monografie
  39. ↑ Šablóna:Citace elektronické monografie
  40. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  41. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  42. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  43. ↑ Šablóna:Citace elektronické monografie
  44. ↑ Šablóna:Citace elektronické monografie
  45. ↑ Šablóna:Citace elektronické monografie
  46. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  47. ↑ Paul Malone. Ash Barty chooses cricket ahead of tennis as her exile from the sport continues [online]. The Courier Mail, 27-07-2015, [cit. 2015-10-14]. Dostupné online.
  48. ↑ Former tennis pro signs with Heat [online]. Cricket Australia, 14-10-2015, [cit. 2015-10-14]. Dostupné online.
  49. ↑ Ash Barty making her mark at WBBL Dostupné online. Cricket.com.au
  50. ↑ Barty announces return to tennis [online]. WTA, 8-2-2016, [cit. 2016-02-09]. Dostupné online.
  51. ↑ Away from centre court, Australia's 'next big thing' is happy in own skin [online]. The Sydney Morning Herald, 24-01-2011. Dostupné online.
  52. ↑ Barty's star still on rise [online]. The Sydney Morning Herald, 11-12-2011. Dostupné online.
  53. ↑ Barty enjoying 'normal' time [online]. Queensland Times, 14-10-2011. Dostupné online.
  54. ↑ a b MARSHALL, Konrad. Second serve [online]. Sydney Morning Herald, [cit. 2018-08-18]. Dostupné online.
  55. ↑ Sporting Schools School Yard To Sports Star: Ash Barty [online]. [Cit. 2018-08-18]. Dostupné online.
  56. ↑ Ash Barty: from Wimbledon junior champ to Women’s National Cricket League in just four months [online]. [Cit. 2018-08-18]. Dostupné online.
  57. ↑ Šablóna:Citace elektronické monografie

Literatúra

[upraviť | upraviť zdroj]

Pozri aj

[upraviť | upraviť zdroj]

Iné projekty

[upraviť | upraviť zdroj]

Externé odkazy

[upraviť | upraviť zdroj]

Zdroj

[upraviť | upraviť zdroj]

Tento článok je čiastočný alebo úplný preklad článku Ashleigh Barty na anglickej Wikipédii.



Kategorie:Australské tenistky Kategorie:Vítězové French Open Kategorie:Wimbledonští vítězové Kategorie:Vítězové US Open Kategorie:Vítězky Turnaje mistryň ve dvouhře Kategorie:Hráči kriketu

Zdroj: „https://sk.wikipedia.org/w/index.php?title=Redaktorka:Lalina/pieskovisko2&oldid=7229962“