Preskočiť na obsah

Redaktor:RONALDO-SK/Test Page 3

z Wikipédie, slobodnej encyklopédie

Kultúra

[upraviť | upraviť zdroj]
Viedeňska koncertná budova Musikverein

V každom architektonickom slohu vznikali významné stavebné diela, z ktorých je mnoho na dnešnom zozname svetového dedičstva UNESCO (historické centrá Viedne, Salzburgu a Grazu, palác Schönbrunn, zámok Eggenberg, Semmerinská železnica, prehistorické nákolné stavby okolo Álp). V 18. a 19. storočí bola Viedeň smer udávajúce centrum európskeho kultúrneho a predovšetkým hudobného života, čo nebolo iba vďaka mnohým významným hudobníkom a hudobným skladateľom, ktorí boli s touto krajinou spätí, ale aj vďaka mnohým operným aj bežným divadlám a orchestrom, mnohostranne zameraným hudobným tradíciám, ako napríklad Novoročný koncert Viedeňských filharmonikov a mnohých festivalov (Salzburský festival, Bregenzské slávnosti, Slávnosti v Reichenau). Vďaka tomu má Rakúsko vybudovanú dlhú divadelnú tradíciu a živú kabaretnú scénu. Preslávená je viedeňska plesová sezóna, ktorá každoročne vrcholí plesom vo viedeňskej Opere.[1] V oblasti kulinárskeho umenia sú Rakúšania známy svojou kaviarenskou kultúrou. Taktiež vinárne (heurigen) a rozličné okrajové pokrmy nezaprú svoju dlhú tradíciu.[2] V roku 2003 bol Graz európskym hlavným mestom kultúry.[3] Na rozširovanie rakúskej kultúry v zahraničí slúži Rakúske kultúrne fórum.

Hudba

[upraviť | upraviť zdroj]
Wolfgang Amadeus Mozart

Až do dnešných dní si klasická hudba v kultúrnom dianí Rakúska udržala svoje výsadné miesto.[4] Rakúsko sa môže obzerať špäť do histórie na hudobných velikánov svetového významu. Wolfgang Amadeus Mozart je možno najslávnejším skladateľom všectkýh čias.[5] K najznámejším skladateľom svojej doby patrili aj Joseph Haydn, Franz Schubert a Anton Bruckner. Významnú kapitolu do dejín rakúskej hudby napísali aj Michael Haydn, Karl Ditters von Dittersdorf, Max Steiner, Alexander von Zemlinsky, Franz Xaver Süssmayr, Johann Joseph Fux či Johann Georg Albrechtsberger. Franz Xaver Gruber sa preslávil piesňou Tichá noc, svätá noc, ktorá zľudovela a stala sa vianočnou koledou.[6] Johann Strauss starší spopularizoval valčík, Johann Strauss mladší sa stal „kráľom valčíku“.[7] O niečo menej slávnym sa stal jeho brat Josef Strauss. Na rozhraní klasickej a modernistickej vážnej hudby stál Gustav Mahler. Čistý modernizmus potom reprezentovali Arnold Schönberg, Alban Berg a Anton von Webern.

Novoročný koncert Viedeňských filharmonikov

Túto tradíciu klasickej hudby nasledovalo taktiež mnoho známych dirigentov ako Erich Kleiber, jeho syn Carlos Kleiber, Herbert von Karajan, Karl Böhm, Nikolaus Harnoncourt, Felix Weingartner, Clemens Krauss alebo Franz Welser-Möst. Z interpretov sa presadili klaviristi Carl Czerny, Johann Nepomuk Hummel, Sigismund Thalberg, Paul Wittgenstein a Artur Schnabel či huslista Fritz Kreisler. Významnou predstaviteľkou romantického baletu 19. storočia bola Fanny Elsslerová,[8] expresionistického tance 20. storočia potom Hilde Holgerová.[9]

Novoročný koncert Viedeňských filharmonikov je svetovo známy a koná sa každoročne prvé januárové dopoludnie vo viedeňskom koncertnom dome Wiener Musikverein.[10] Koncert je prenášaný televíziou a zasahuje skoro miliardu ľudí po celom svete. Hrané sú predovšetkým známe valčíky, polky a pochody, pričom je vždy silne zastúpené dielo rodu Straußov.

Udo Jürgens

V operete sú dobre známe mená Franz von Suppé, Robert Stolz, Carl Zeller alebo Oscar Straus. V jazze je to Ernst Křenek (jazzová opera Jonny spielt auf) albo Joe Zawinul, priekopník syntezátoru v tomto druhu hudby. V populárnej hudbe sa presadili hlavne Udo Jürgens, Falco (vlastným menom Hans Hölzl), alebo skupina Opus, so svojim medzinárodným hitom Life is life. V rocku je to blackmetalová skupina Summoning. Ako muzikálová speváčka sa preslávila na Broadwayi Lotte Lenya, ako autor filmovej hudby Erich Wolfgang Korngold. Známou melódiou je aj na citeri hraná titulná pieseň k britskému filmu Tretí muž od Antona Karasa. Predstaviteľmi elektronickej hudby sú Parov Stelar alebo DJ Ötzi. Nezanedbateľný význam v Rakúsku má aj ľudová hudba a jej kombinácie s populárnou hudbou. Populárnym spevákom týchto tzv. šlágrov bol Freddy Quinn, lyžiar Hansi Hinterseer alebo Hubert von Goisern. K najpopulárnejším spevákom pop-music súčasnosti v Rakúsku patrí Nadine Beiler alebo Christina Stürmer. Víťazstvom na Eurovision Song Contest se preslavila Conchita Wurst.[11]

Film

[upraviť | upraviť zdroj]

[[Soubor:Christoph Waltz and Judith Holste @ 2010 Academy Awards (cropped).jpg|náhled|Herec Christoph Waltz|220x220pixelů]] Na filmovém plátně se proslavili herci Curd Jürgens, držitelé Oscara Maximilian Schell (film Norimberský proces) a Joseph Schildkraut (The Life of Emile Zola), držitel dvou Oscarů Christoph Waltz (za výkony ve filmech Hanebný pancharti a Nespoutaný Django), držitel Zlatého glóbu Klaus Maria Brandauer, Romy Schneiderová, jež se proslavila v trilogii Sissi, Senta Bergerová, Oskar Werner, Helmut Berger, Maria Schellová, O. W. Fischer, nebo Martin Weinek, známý z televizního seriálu Komisař Rex, jež je jedním z mezinárodně nejúspěšnějších rakouských televizních produktů. Ještě v němé éře se prosadil Erich von Stroheim. Rakouského původu je také Arnold Schwarzenegger, hvězda hollywoodských akčních snímků. Již Hedy Lamarrová byla hollywoodskou hvězdou.

Mnozí rakouští předváleční režiséři odešli do Spojených států, kde se stali pilíři filmového průmyslu: Billy Wilder, Fritz Lang, Fred Zinnemann či Otto Preminger. V Evropě prožili svůj tvůrčí vrchol jejich kolegové Josef von Sternberg nebo Georg Wilhelm Pabst. Režisérskými hvězdami současné rakouské kinematografie jsou vítěz dvou Zlatých palem z Cannes Michael Haneke, Ulrich Seidl nebo Stefan Ruzowitzky, který získal roku 2007 Oscara za nejlepší cizojazyčný film (Ďáblova dílna), jakožto první Rakušan.[12]

Slavným divadelním režisérem byl Max Reinhardt.[13]

Literatura

[upraviť | upraviť zdroj]

Šablóna:Viz též [[Soubor:Stefan Zweig, Fundo Correio da Manhã - 3.tif|náhled|Stefan Zweig]] K nejznámějším rakouským prozaikům se řadí Stefan Zweig (Šachová novela), Robert Musil (Muž bez vlastností), Joseph Roth (Pochod Radeckého, Kapucínská krypta), Gustav Meyrink (Golem, Zelená tvář) či Hermann Broch (Náměsíčníci). Adalbert Stifter věnoval mnoho zájmu šumavské přírodě.[14] Peter Altenberg mapoval životní pocit Vídeňáků před koncem rakousko-uherské monarchie.[15] Marie von Ebner-Eschenbachová byla představitelkou realismu 19. století.[[Soubor:Elfriede jelinek 2004 small.jpg|náhled|Elfriede Jelineková|vlevo|241x241pixelů]]Králi rakouské poezie jsou romantik Nikolaus Lenau a Georg Trakl, představitel expresionismu. Nejslavnějšími rakouskými dramatiky jsou Arthur Schnitzler, Hugo von Hofmannsthal, Johann Nestroy, Franz Grillparzer a Ödön von Horváth. Za rakouské spisovatele lze označit i pražské německy píšící autory jako byli Franz Kafka, Rainer Maria Rilke, Franz Werfel či Max Brod.

Po druhé světové válce se prosadili Elfriede Jelineková, oceněná Nobelovou cenou za literaturu v roce 2004,[16] Thomas Bernhard, Ernst Jandl, Erich Fried, Ilse Aichingerová či Ingeborg Bachmannová. V současnosti jsou oceňováni Peter Handke (Nobelova cena 2019),[17] Klaus Ebner, Friederike Mayröcker či Daniel Kehlmann.

V oblasti dětské literatury vynikli Felix Salten a Christine Nöstlingerová. Jako humorista a satirik proslul Karl Kraus, zejm. v časopise Die Fackel, který založil roku 1899. V sektoru erotické literatury je nepřehlédnutelným Leopold von Sacher-Masoch, za populární literaturu bývá označováno dílo Johannese Maria Simmela nebo Heinricha Harrera, autora dobrodružných knih Sedm let v Tibetu a Návrat do Tibetu.

Výtvarné umění

[upraviť | upraviť zdroj]

[[Soubor:The Kiss - Gustav Klimt - Google Cultural Institute.jpg|náhled|181x181bod|Polibek od Gustava Klimta]] Vrcholným představitelem gotického malířství v Rakousku byl Michael Pacher. V první polovině 19. století rakouskou kulturu významně zasáhl směr zvaný biedermeier, v malířství ho reprezentovali zvláště Moritz von Schwind a Ferdinand Georg Waldmüller. V pozdějších fázích 19. století převládl akademismus, jenž došel naplnění zejména v díle Hanse Makarta. Zřejmě nejslavnější období rakouského malířství zažila Vídeň okolo roku 1900, kdy byla centrem secese. Tehdy zde působili malíři Gustav Klimt, Oskar Kokoschka a Egon Schiele.[18] V designu secesi rozvíjel Koloman Moser.[19] Na počátku 20. století přišla, jako i jinde v Evropě, vlna modernismu. V rakouském malířství ho představují například Alfred Kubin (expresionismus) či Raoul Hausmann (expresionismus a dadaismus). V padesátých letech 20. století se objevila výrazná Vídeňská škola fantastického realismu, označovaná za pozdně surrealistické hnutí. Reprezentoval ji např. Ernst Fuchs.[20] V tomto okruhu tvořil také Friedensreich Hundertwasser. Dalším výrazným fenoménem je Vídeňský akcionismus (Wiener Aktionismus) 60. let (Günter Brus, Otto Muehl, Hermann Nitsch), pohybující se na pomezí malířství a divadla.[21] V současnosti se prosazuje vizuální umělec Gottfried Helnwein, nebo umělecký fotograf Willy Puchner. [[Soubor:Wien - Albertina (b).JPG|vlevo|náhled|Albertina]] [[Soubor:MUMOK Vienna June 2006 249.jpg|náhled|Mumok]] Mezi významné rakouské sochaře patří mj. Niclas Gerhaert van Leyden, Franz Xaver Messerschmidt, Fritz Wotruba nebo Alfred Hrdlicka.

Nejvýznamnější výstavní prostory jsou koncentrovány ve Vídni, patří k nim Albertina, Belvedere, Muzeum Leopoldových, Mumok, Kunsthalle Wien nebo Uměleckohistorické muzeum. Řada z nich je soustředěna ve čtvrti MuseumsQuartier. Mimo hlavní město je to pak například Joanneum ve Štýrském Hradci.

Významnými architekty barokní éry byli Johann Bernhard Fischer a Johann Lucas von Hildebrandt. Vídeňskou architektonickou secesi reprezentovali Otto Wagner a Josef Hoffmann. Modernismu byl věrný Adolf Loos či Richard Neutra. Představitelem postmoderní architektury je Hans Hollein, první a prozatím jediný rakouský držitel Pritzkerovy ceny.[22]

Památky

[upraviť | upraviť zdroj]

[[Soubor:Palacio de Schönbrunn, Viena, Austria, 2020-02-02, DD 28.jpg|vlevo|náhled|Palác Schönbrunn]] [[Soubor:Der Stephansdom in der Wiener Innenstadt - panoramio.jpg|náhled|Katedrála svatého Štěpána]] Rakousko má řadu historických památek. Ve Vídni patří k nejnavštěvovanějším palác Schönbrunn, který byl od druhé poloviny 18. století do roku 1918 letní rezidencí rakouských císařů, proslulou svými zahradami. Hofburg byl jejich hlavním sídlem, v jeho jižním křídle je dnes galerie Albertina s největší sbírkou grafik na světě, včetně mnoha děl Albrechta Dürera, v další části sídlí Rakouská národní knihovna (schraňuje i slavnou Peutingerovu mapu), v jiné rakouský prezident nebo proslulá Španělská jezdecká škola. Další vídeňskou pamětihodností je zámeček Belvedere z architektonické dílny Johanna Lucase von Hildebrandta, kde je dnes galerie, v níž lze spatřit mj. i nejslavnější obrazy Gustava Klimta a Egona Schieleho (další jsou k vidění v Muzeu Leopoldových). Velkým symbolem Vídně je též gotická Svatoštěpánská katedrála.[23] A také barokní skvosty Kostel svatého Karla Boromejského (stejně jako Schönbrunn dílo Johanna Bernharda Fischera) a Peterskirche, na jehož fasádě se podílel Kilián Ignác Dientzenhofer, jehož rukopis je dobře znám i z pražských barokních staveb.[[Soubor:Wien Rathaus hochauflösend.jpg|náhled|Vídeňská radnice]]Velký význam pro identitu Rakušanů má Císařská hrobka na náměstí Neuer Markt, zvaná též kapucínská krypta, kde je pohřbena většina rakouských panovníků.[24] Klenotem vídeňské secese je Kirche am Steinhof, kostel v areálu vídeňské psychiatrické nemocnice Steinhof, z dílny Otto Wagnera, nebo Pavilon Secese, jejž navrhl opavský rodák Joseph Maria Olbrich.[25] Když byly v 19. století zbořeny městské hradby, vznikla na jejich místě třída Ringstraße, kde bylo postaveno dvanáct reprezentativních paláců v různých variantách historismu, včetně parlamentu, státní opery, přírodovědného muzea, uměleckohistorického muzea či novogotické Vídeňské radnice.[26] Proslulým zábavním parkem je Prátr, který otevřel císař Josef II. již roku 1766.[27][[Soubor:Hohensalzburg 1-2-2014 f Reißzug Stift Nonnberg.jpg|náhled|Pevnost Hohensalzburg|220x220pixelů]] [[Soubor:Panorama ambrass2.jpg|náhled|Zámek Ambras|vlevo]]Krom Vídně láká turisty zejména Salcburk, nejen jako rodiště Mozarta, ale i díky památkám jako jsou místní barokní Katedrála svatého Ruperta a Virgila, pevnost Hohensalzburg či zámek Mirabell. Nedaleko se nachází též středověký hrad Hohenwerfen. Ve Štýrském Hradci patří k nejnavštěvovanějším zámek Eggenberg a vrch Schloßberg s proslulou hodinovou věží. V Innsbrucku renesanční zámek Ambras, který nechal postavit Ferdinand II. Tyrolský. Mimo tato hlavní turistická centra patří k největším pamětihodnostem klášter Admont s největší klášterní knihovnou na světě, klášter Melk, kde je pohřbeno několik příslušníků knížecího rodu Babenberků, Mariazellská bazilika (nejvýznamnější poutní místo v Rakousku), hrad Liechtenstein známý díky divadelnímu festivalu, který se na něm každoročně koná, hrad Hochosterwitz nedaleko Klagenfurtu, nejstarší cisterciácký klášter na světě Heiligenkreuz a také koncentrační tábor Mauthausen.

K diskutovaným modernistickým a postmodernistickým experimentům patří Kunsthaus ve Štýrském Hradci, vídeňský Haas-Haus z dílny Hanse Holleina nebo surrealistické provokace Friedensreicha Hundertwassera (zejm. Hundertwasserhaus ve Vídni). K nejvýznamnějším technickým památkám patří horská dráha Semmering, považovaná za první skutečnou horskou železnici na světě.[28] Dostala se i na seznam světového dědictví UNESCO, stejně jako prehistorická kůlová obydlí v Alpách či celá historická centra Vídně, Salcburku a Štýrského Hradce.

Věda

[upraviť | upraviť zdroj]

[[Soubor:Erwin Schrödinger (1933).jpg|náhled|Erwin Schrödinger|255x255pixelů]] [[Soubor:Konrad Lorenz.JPG|vlevo|náhled|198x198pixelů|Konrad Lorenz]] Rakousko bylo, především na začátku 20. století, jedním z vedoucích vědeckých center světa a přineslo mu geniální myslitele a výzkumníky jako zakladatele kvantové fyziky Wolfganga Pauliho a Erwina Schrödingera, otce zoopsychologie Konrada Lorenze, vynálezce Viktora Kaplana, průkopníka termodynamiky Ludwiga Boltzmanna, objevitele struktury benzolu Johanna Josefa Loschmidta, objevitele krevních skupin Karla Landsteinera, nebo „zachránce matek“ doktora Ignaze Semmelweise. K významným vědcům patřil též objevitel Dopplerova jevu Christian Doppler, badatelka v oblasti radioaktivity Lise Meitnerová, její synovec Otto Frisch, zakladatel etologie Karl von Frisch, molekulární biolog Max Perutz, fyzik Martin Karplus, neuropsychiatr Eric Kandel, teoretický fyzik Walter Kohn, biochemik Richard Kuhn, farmakolog Otto Loewi, fyziolog Robert Bárány, chemik Richard Adolf Zsigmondy, objevitel kosmického záření Victor Franz Hess, lékař Julius Wagner-Jauregg, tvůrce stupnice tvrdosti nerostů Friedrich Mohs, autor teze o prakontinentu Gondwana geolog Eduard Suess, zakladatel paleobiologie Othenio Abel, autor teorie fázového přechodu fyzik Paul Ehrenfest, zakladatel sexuologie Richard von Krafft-Ebing, pediatr Hans Asperger, matematik Emil Artin, biolog Giovanni Antonio Scopoli, významný lékař Theodor Billroth, fyzik Richard von Mises, astronom Georg Joachim Rhaeticus, středověký astronom Georg von Peuerbach, průkopník výzkumu stresu Hans Selye, botanik Nikolaus Joseph von Jacquin, teoretický fyzik Victor Frederick Weisskopf nebo vynálezce a zakladatel firmy Osram Carl Auer von Welsbach. Vídeňský rodák Robert Adler byl vynálezcem dálkového televizního ovladače. Hermann Bondi je autorem teorie ustáleného stavu vesmíru, nejznámější alternativy k teorii velkého třesku.[29] [[Soubor:Freud 420a.jpg|náhled|vlevo|Sigmund Freud|180x180pixelů]] [[Soubor:Ludwig Wittgenstein 1929.jpg|náhled|240x240pixelů|Ludwig Wittgenstein]] Také v humanitních a sociálních vědách se Rakousko ve své hvězdné hodině na přelomu 19. a 20. století stalo epicentrem Evropy. Lingvista a filozof Ludwig Wittgenstein způsobil myšlenkovou revoluci v přístupu k jazyku a ke světu skrze jazyk. Sigmund Freud založil první psychoterapii – psychoanalýzu – a změnil způsob, jakým na sebe moderní člověk nazírá. Do učebnic psychologie vzápětí vstoupili i Alfred Adler, Wilhelm Reich, Melanie Kleinová, Anna Freudová, Otto Rank, o něco později Viktor Frankl. Oborem, kterému se v Rakousku obzvláště dařilo, byla rovněž ekonomie. Celá jedna škola je dnes v ekonomii nazývána „rakouská“ (Carl Menger, Friedrich August von Hayek, Ludwig von Mises, Friedrich von Wieser). Ovšem celosvětovou proslulost získali i autoři mimo tuto tradici: Ekonom Karl Polanyi, autor slavného díla Velká transformace a zakladatel antropologické ekonomie či zakladatel moderního managementu Peter Drucker. Nejvýznamnějším rakouským sociologem byl Alfred Schütz, jazykovědcem Karl Bühler. Paul Felix Lazarsfeld založil kvantitativní výzkum médií. Prosadili se i muzikolog Ludwig von Köchel či religionista Volker Zotz. Ve filozofii se hovoří o tzv. Vídeňském kroužku. Přináležel k němu, do jisté míry, i Karl Popper. Z filozofů byl členem kupříkladu Otto Neurath. K existencialismu je řazeno dílo Martina Bubera. Významným představitelem postmoderní filozofie byl Paul Karl Feyerabend. Marxismus rozvíjeli Otto Bauer či Rudolf Hilferding. Velkou roli ve vývoji středoevropské filozofie, především jako pedagog, sehrál Franz Brentano. Kritikou techniky a západní civilizace proslul Ivan Illich. Představitelem hnutí new age se stal Fritjof Capra. Filozofem Nové levice byl André Gorz. Světovým bestsellerem Příběh umění proslul kunsthistorik Ernst Gombrich. [[Soubor:Wien - Universität (3).JPG|náhled|Vídeňská univerzita]] Podle QS World University Ranking 2019 je nejkvalitnější rakouskou vysokou školou Vídeňská univerzita, celosvětově se umísťující na 154. místě. Technická univerzita Vídeň je na 192. místě. Vídeňská univerzita byla založena roku 1365, a je tak nejstarší univerzitou v německy mluvících zemích. Založil ji Rudolf IV. Habsburský podle vzoru pařížské Sorbonny. Hlavní sídlo se nachází na proslulé Ringstrasse. Působily a studovaly zde slavné osobnosti různorodého zaměření: Karl Landsteiner, Erwin Schrödinger, Theodor Adorno, Sigmund Freud, Rudolf Carnap, Friedrich Hayek, Konrad Lorenz, Elias Canetti, Elfriede Jelineková, Edmund Husserl, Gustav Mahler, Gregor Mendel, Karl Popper, Stefan Zweig, Pius III., z Čechů pak například Tomáš Garrigue Masaryk.

Média

[upraviť | upraviť zdroj]

[[Soubor:Gesamtanlage ORF-Zentrum Küniglberg Eingangsansicht.jpg|náhled|Sídlo ORF]] Většinu novinového trhu ovládají bulvární tituly v čele s Kronen Zeitung, mezi serióznější deníky patří středolevicový Der Standard, středopravicový Die Presse, středový Kurier a katolický Salzburger Nachrichten. Zvláštní roli sehrává státní deník Wiener Zeitung, jeden z nejstarších stále vycházejících deníků na světě, založený roku 1703 (pod názvem Wiennerisches Diarium). Vlastní ho rakouská vláda a slouží ke zveřejňování jejích oficiálních stanovisek. Soukromá média již několikrát napadla jeho existenci pro narušování tržního prostředí, ale rakouský nejvyšší soud to odmítl a tradice tak pokračuje. K největším týdeníkům patří News, Profil, Format a Falter. V zemi působí veřejnoprávní rozhlas a televize Österreichischer Rundfunk (ORF) s několika stanicemi. Největší soukromou televizí je ATV, první rakouská komerční terestricky šířená televizní stanice, která vznikla v roce 1997. Největší tiskovou agenturou je APA (Austria Presse Agentur).[30] Značnou roli v Rakousku hrají i média německá, vzhledem ke společnému jazyku obou zemí. Kupříkladu nejsledovanějšími televizními kanály po dvou veřejnoprávních (ORF2 a ORF1) jsou tři německé stanice: RTL, ZDF a ProSieben.[31]

Kuchyně

[upraviť | upraviť zdroj]

Šablóna:Viz též [[Soubor:Wiener-Schnitzel02.jpg|náhled|Vídeňský řízek]] Rakouská kuchyně bývá často redukována pouze na vídeňskou kuchyni, ačkoli obsahuje i tradiční kuchařské umění bývalého Rakouska-Uherska. Vedle samotných krajových specialit je tato kuchyně ovlivněna především svými sousedy, tedy Čechy a Maďary. Jako příklad může sloužit třeba guláš, který je původem z Maďarska. Celosvětové proslulosti dosáhl vídeňský řízek (Wiener Schnitzel) z telecího masa. Podle legendy stál u zrodu této speciality vojevůdce Josef Václav Radecký z Radče, který v dopise císaři Františku Josefovi I. doporučil pochoutku cotoletta alla milanese, se kterou se seznámil během italského tažení. Mělo jít o kotletu obalovanou směsí strouhanky a parmezánu. Císařský kuchař však nesehnal parmezán a nahradil ho moukou a vejcem. Tím vynalezl „trojobal“ i vídeňský řízek.[32] [[Soubor:Original Sacher-Torte ©Hotel Sacher.jpg|náhled|vlevo|Sacherův dort]] Zvláštní proslulost si vydobyly některé sladkosti. Především sacherův dort (Sacher-Torte) s meruňkovou marmeládou a čokoládovou polevou, vynalezený roku 1832 pro knížete Metternicha.[33] Ze Salcburku pochází marcipánové pralinky zvané Mozartovy koule (Mozartkugel).[34] Milovanými lidovými sladkými pochoutkami jsou „štrúdl“ čili jablečný závin (Wiener Apfelstrudel) a císařský trhanec (Kaiserschmarren). I řada jiných typických rakouských jídel je Čechům velmi dobře známa a vnímají je jako vlastní (nudle s mákem, ovocné knedlíky, bábovka). [[Soubor:Wien Cafe Central 2004.jpg|náhled|Café Central]] Rakousko má rovněž unikátní kávovou kulturu. Vídeňská kavárenská kultura a vídeňské kavárny jsou od roku 2011 zapsány na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.[35] První kavárenský dům byl ve Vídni založen v 17. století. Nejtypičtějším druhem vídeňské kávy je vídeňská melange, blízká capuccinu (v českých restauracích se jako „vídeňská káva“ v minulosti často podávala turecká káva se šlehačkou, s vídeňskou kávou související jen velmi málo; tato tradice přežívá dodnes, obvykle se za „vídeňskou kávu“ označuje jakákoli káva se šlehačkou).

K nejslavnějším vídeňským kavárnám patří Café Central (kam chodil Stefan Zweig či Sigmund Freud),[36] Café Hawelka,[37] Café Sacher (součást hotelu Sacher) či Café Schwarzenberg. Velmi populární je v Rakousku též limonáda Almdudler vyráběná z alpských bylin.

Sport

[upraviť | upraviť zdroj]

[[Soubor:Grand Prix op Zandvoort, Niki Lauda (Oostenrijk) tijdens huldiging, Bestanddeelnr 927-2750.jpg|náhled|upright|Niki Lauda]] K nejslavnějším rakouským sportovcům patřil pilot formule 1 a trojnásobný mistr světa Niki Lauda.[38] Mistrem světa byl i Jochen Rindt. Rakouská stáj Red Bull Racing vyhrála seriál F1 čtyřikrát. V Rakousku se jezdí závod Formule 1 Grand Prix Rakouska, na okruhu Red Bull Ring poblíž Spielbergu ve Štýrsku. Mistrem světa v závodech silničních motocyklů se stal Rupert Hollaus. [[Soubor:Toni Sailer nella discesa libera di Cortina 1956.jpg|vlevo|náhled|216x216pixelů|Toni Sailer]] Tradičně se Rakušané prosazují ve sjezdovém lyžování, v němž kralují v historické tabulce olympijských medailistů. Tři zlaté olympijské medaile má sjezdař Toni Sailer, dvě Hermann Maier, Petra Kronbergerová, Benjamin Raich, Michaela Dorfmeisterová a Marcel Hirscher. Annemarie Moserová-Pröllová šestkrát vyhrála Světový pohár a má pět titulů mistryně světa. Ze severské kombinace má tři olympijské zlaté Felix Gottwald, ze skokanského můstku Thomas Morgenstern. Olympijské zlato na můstcích vybojovali i Ernst Vettori, Andreas Widhölzl či Gregor Schlierenzauer. Rakousko pořádalo dvoje zimní olympijské hry, v roce 1964 a 1976, v obou případech v Innsbrucku. Na letních hrách se Rakušanům nejvíce daří v kanoistice. Dvě zlaté má judista Peter Seisenbacher. Jediné atletické zlato Rakousku zajistila roku 1948 oštěpařka Herma Baumová. [[Soubor:Vertrek Nederlands elftal van Schipol Ernst Happel (kop), Bestanddeelnr 929-7424.jpg|náhled|Ernst Happel]] Rakouský fotbalový reprezentační tým zažil nejlepší éru v 50. letech 20. století, kdy Rakušané získali bronz na mistrovství světa roku 1954. Oporou tohoto týmu byl Gerhard Hanappi. Rapid Vídeň hrál dvakrát finále Poháru vítězů pohárů, Austria Vídeň jednou, FC Red Bull Salzburg jednou postoupil do finále Evropské ligy. K nejslavnějším rakouským fotbalistům patří Hans Krankl, vítěz Poháru vítězů s Barcelonou, či Andreas Herzog, který vyhrál Evropskou ligu s Bayernem Mnichov. Úspěšným trenérem byl Ernst Happel, který přivedl Nizozemce ke stříbru na světovém šampionátu a Feyenoord Rotterdam a Hamburger SV k triumfu v Lize mistrů.

Nejúspěšnějším rakouským tenistou je Thomas Muster, který roku 1995 vyhrál Roland Garros a o rok později se stal světovou jedničkou. Nejúspěšnějším rakouským ledním hokejistou byl Thomas Vanek, který se prosadil v severoamerické NHL a jako první rakouský hokejista historie byl v Rakousku vyhlášen sportovcem roku.[39] Jasna Kolar-Merdanová a Ausra Fridrikasová byly v letech 1990 a 1999 vyhlášeny nejlepšími házenkářkami světa. Svými extrémními kousky, například skokem ze stratosféry, proslul Felix Baumgartner.[40]

Odkazy

[upraviť | upraviť zdroj]

Reference

[upraviť | upraviť zdroj]

Šablóna:Překlad

  1. ↑ Ples v opeře zůstává ve Vídni vrcholem společenské sezóny [online]. Česká televize, [cit. 2021-08-29]. Dostupné online. (po česky)
  2. ↑ Když se řekne heurigen... [online]. 1998-06-09, [cit. 2021-08-29]. Dostupné online. (po česky)
  3. ↑ Graz: nové kulturní město Evropy [online]. 2003-02-12, [cit. 2021-05-06]. Dostupné online.
  4. ↑ Vienna: the musical capital of the world [online]. 2011-10-20, [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (po anglicky)
  5. ↑ VICKERS, David. Was Wolfgang Amadeus Mozart the greatest composer of all? [online]. [Cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (po anglicky)
  6. ↑ SENKOVÁ, Zita. Kde se zrodila nesmrtelná píseň Tichá noc [online]. 2004-12-24, [cit. 2021-04-21]. Dostupné online.
  7. ↑ Král valčíků, císař operet [online]. 1999-06-04, [cit. 2021-04-21]. Dostupné online. (po česky)
  8. ↑ Fanny Elsslerová - CoJeCo.cz [online]. [Cit. 2021-04-21]. Dostupné online. (po česky)
  9. ↑ PASCAL, Julia. Obituary: Hilde Holger [online]. 2001-09-26, [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (po anglicky)
  10. ↑ DVOŘÁK, Jaroslav. Novoroční koncert Vídeňských filharmoniků: 80letá tradice pokračuje navzdory koronaviru | OperaPlus [online]. [Cit. 2021-04-21]. Dostupné online. (po česky)
  11. ↑ Vousatá zpěvačka z Rakouska zvítězila v Eurovizi [online]. Borgis, [cit. 2021-04-21]. Dostupné online.
  12. ↑ Šablóna:Citace periodika
  13. ↑ Šablóna:Citace periodika
  14. ↑ Šablóna:Citace periodika
  15. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  16. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  17. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  18. ↑ Šablóna:Citace monografie
  19. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  20. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  21. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  22. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  23. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  24. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  25. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  26. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  27. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  28. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  29. ↑ Šablóna:Citace periodika
  30. ↑ https://www.mzv.cz/jnp/cz/udalosti_a_media/media_ve_svete/stredni_evropa/rakouska_media.html
  31. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  32. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  33. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  34. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  35. ↑ https://videnpruvodce.cz/videnske-kavarny/
  36. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  37. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  38. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  39. ↑ https://www.hockeyweb.de/nhl/thomas-vanek-ist-oesterreichs-sportler-des-jahres-2007-20116
  40. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika

Chyba citácie Značka <ref> s názvom „obyv“ definovaná v <references> sa v predošlom texte nevyskytuje.
Chyba citácie Značka <ref> s názvom „CIA“ definovaná v <references> sa v predošlom texte nevyskytuje.

Literatura

[upraviť | upraviť zdroj]

Související články

[upraviť | upraviť zdroj]

Externí odkazy

[upraviť | upraviť zdroj]
Wikislovník
Wikislovník
Wikislovník obsahuje definíciu termínu:

Šablóna:Rakousko Šablóna:Evropa Európska úniaŠablóna:Evropský hospodářský prostor (EHP)Šablóna:Autoritní data


Kategorie:Vnitrozemské státy Kategorie:Státy EU Kategorie:Státy Unie pro Středomoří Kategorie:Státy a území vzniklé roku 1955 Kategorie:Státy Evropy Kategorie:Státy Iniciativy Trojmoří

Zdroj: „https://sk.wikipedia.org/w/index.php?title=Redaktor:RONALDO-SK/Test_Page_3&oldid=7941746“