Preskočiť na obsah

Redaktor:RONALDO-SK/Test Page 3

z Wikipédie, slobodnej encyklopédie

Obyvateľstvo

[upraviť | upraviť zdroj]
Bližšie informácie v článkoch: Obyvateľstvo Rakúska a Rakúšania

K roku 2018 žilo v Rakúsku 8,83 milióna obyvateľov, z toho 1,8 v hlavnom meste vo Viedni. Stredná dĺžka života Rakúšanov je v súčasnosti (rok 2005) pri ženách 82,1 rokov a pri mužoch 76,4 roko (v porovnaní s rokom 1971: 75,7 ženy a 73,3 muži). Detská úmrtnosť je okolo 0,45 %.

Vývoj

[upraviť | upraviť zdroj]
Vývoj počtu obyvateľstva 1960 – 2010 (v tis.)
Zmeny obyvateľstva
podľa Statistik Austria
Rok Obyvateľov
okolo 1527 1 500 000
okolo 1600 1 800 000
okolo 1700 2 100 000
1754 2 728 000
1780 2 970 000
1790 3 046 000
1800 3 064 000
1810 3 054 000
1821 3 202 000
1830 3 476 500
1840 3 649 700
1850 3 879 700
1857 4 075 500
1870 4 520 000
1880 4 941 000
1890 5 394 000
1900 5 973 000
1910 6 614 000
1913 6 767 000
1919 6 420 000
1923 6 535 000
1930 6 684 000
1939 6 653 000
1951 6 935 000
1961 7 086 000
1971 7 500 000
1981 7 569 000
1988 7 697 000
1991 7 755 000
2001 8 043 000
2004 8 175 000
2015 8 579 747

Prvé sčítanie obyvateľstva, ktoré zodpovedá dnešným kritériám, sa uskutočnilo v Rakúsku-Uhorsku v rokoch 1869 a 1870. Od začiatku sčítania v oblasti dnešného Rakúska počet obyvateľov každoročne stúpal až do posledného pred začiatkom 1. svetovej vojny, ktoré sa uskutočnilo v roku 1913. Až do rozpadu Rakúska-Uhorska bol silný nárast obyvateľstva v oblasti dnešného Rakúska spôsobený významnou mierou prísunom z ostatných korunných krajín Rakúska. Ľudia sa presúvali do veľkých miest, predovšetkým do Viedne. Pri prvom sčítání po konci vojny sa počet obyvateľov znížil o 347 000. Ale už v roku 1920 sa opäť zvýšil o 35 000 osôb a zdvihal sa ďalej kontinuálne až do roku 1935. Zníženie prírastku medzi rokmi 1934 a 1935 už iba na 1000 osôb nasledoval opätovný pokles (po prvý krát od 1. svetovej vojny), a to o 3000 osôb. Počet obyvateľov ďalej klesal až do roku 1939, kedy sa konalo posledné sčítanie pred koncom 2. svetovej vojny. Bol zaznamenaný pokles o 108 000 ľudí v porovnaní k doterajšiemu maximu z roku 1935. Keď bol v roku 1946 zisťovaný počet obyvateľov, po prvý krát od konca vojny, na základe potravinových lístkov, bolo spočítaných cca 7 mil. obyvateľov, čím bolo vytvorené nové maximum – aj cez veľké vojnové straty.

Do roku 1953 opäť spadli počty osôb o približne 672 000 na 6 928 000. Naďalej potom stúpali vďaka vysokej pôrodnosti na nové maximum v roku 1974, keď žilo v Rakúsku 7 599 000 osôb. Nasledujúcich 6 rokov potom obyvateľstvo nepatrne oslabovalo (s výnimkou v roku 1976) na 7 549 000 osôb v roku 1980. Na začiatku 80. rokov sa striedali drobné prírastky a úbytky, aby potom v roku 1987 začal počet obyvateľov opäť znateľne silnieť. Od 90. rokov má znateľný vplyv imigrácia prisťahovalcov, ku koncu v roku 2004 žilo v Rakúsku 8 175 000 obyvateľov.

Medzi rokmi 1754 a 1857 bolo počítané prítomné civilné obyvateľstvo, od 1869 do 1981 sa zakladali počty na výsledkoch počtov s desaťročnými medzerami, pričom medzi počítanými boli zisťované zmeny a od 1869 do 1923 počítané prítomné civilné obyvateľstvo a od 1934 do 1981 obyvateľstvo s trvalým pobytom. Medzi rokmi 1982 a 2001 sa síce konalo sčítanie obyvateľstva, ale bolo spätne zistené z priemerných zmien obyvateľstva. Od roku 2002 spočíva sčítanie ľudu na centrálnom registri prihlasovaných osôb (Zentrales Melderegister), z ktorého sa môžu tieto informácie zisťovať, a počítaniu ľudu čisto na účel zaznamenania zmeny obyvateľstva tak už vlastne nebude potrebné.

Jazyky

[upraviť | upraviť zdroj]

Nemčina je úradný a materský jazyk približne 98 % rakúskych občanov. Rakúsky variant štandardnej nemčiny vykazuje určité odchýlky od ostatných nemecky hovoriacich krajín. Tie sú zachytené v Rakúskom slovníku, ktorý je potom braný ako zdroj pravidiel nadriadený Dudenovmu slovníku. V Rakúsku sa vyskytujú predovšetkým dva základné dialekty hornonemeckých jazykov:

  • Alemančina (nem. Alamannisch) – predovšetkým Vorarlbersko a Tyrolský okres Reutte
  • Bavorčina (nem. Bairisch) – vo všetkých ostatných spolkových krajinách, tzn. sedem miliónov Rakúšanov rozpráva stredným alebo južným bairišským dialektom.

Popri tom hovoria taktiež niektoré pôvodné menšiny slovanskými a inými jazykmi, to sú napríklad burgenlandská chorvátčina, slovinčina a maďarčina. Obyvatelia hovoriaci týmito jazykmi majú taktiež vplyv na výuku a úradný styk v danom materskom jazyku. Burgenlandská chorvátčina a slovinčina sú dodatočné úradné jazyky v tých správnych a súdnych okresoch Štajerska, Burgenlandska a Korutánska, kde žije chorvátske alebo slovinské, respektíve zmiešané obyvateľstvo.

V obciach Oberpullendorf, Oberwart, Rotenturm a Unterwart je popri nemčine úradným jazykom aj maďarčina. Okrem toho v Rakúsku žije približne 35 000 Jenišov, z ktorých približne 3 500 vedie stále kočovný život. V 60. rokoch minulého storočia sa usadili v Burgenlandsku, Mühlviertel, Waldviertel, na Hausrucku, v Totes Gebirge, v Seetalských a Fischbachských Alpách.

Imigrácia

[upraviť | upraviť zdroj]
Miesto narodenia v zahraničí narodených naturalizovaných obyvateľov Rakúska.

+V roce 1992 se Rakousko vydalo novou cestou v imigračním zákonodárství vydáním pobytového zákona, který se např. na rozdíl od Německa neřídí etnickými a nacionálními hledisky. Spíše určuje horní hranici celkové hrubé migrace podle vzoru USA a Kanady a při jejím stanovení bere v úvahu demografický a ekonomický vývoj přijímající země i počet osob s uznaným statusem uprchlíka. Po více než pětiletém pobytu se přistěhovalcům otevírá perspektiva trvalého pobytu.[1]

V roce 2020 bylo 2 070 100 obyvatel Rakouska, téměř čtvrtina obyvatel, přistěhovaleckého původu; tento počet se od roku 2010 zvýšil přibližně o 35 procent.[2] Rakousko už v 90. letech 20. století poskytlo dočasnou ochranu přibližně 90 tisícům uprchlíkům před válkou v Jugoslávii (zejména Bosňákům), z nichž dvě třetiny v zemi nakonec zůstaly trvale.[3] Významnou roli v prudkém nárůstu počtu obyvatel zahraničního původu po roce 2010 hrála také migrační krize po roce 2015, kdy Rakousko poskytlo ochranu asi 118 tisícům uprchlíků.[2]

Náboženství

[upraviť | upraviť zdroj]

Šablóna:Viz též [[Soubor:Karlskirche Wien.jpg|náhled|Kostel svatého Karla Boromejského]] 64,1 % obyvatelstva náleží k Římsko-katolické církvi a 3,8 % k jedné z evangelických církví, převážně k augsburskému, méně helvétskému vyznání (2011). Přibližně 180 000 křesťanů je členy ortodoxních církví.

K židovství se hlásí 8 140 lidí (stav k sčítání lidu v roce 2001); podle údajů vídeňské židovské obce je to dokonce 15 000. Více než 700 000 (8 %) obyvatel tvoří muslimové, jejichž počet se od roku 2001 zdvojnásobil.[4]

K buddhismu, který byl v Rakousku uznán jako samostatná „církev“ v roce 1983, se hlásí něco přes 10 000 obyvatel. 20 000 lidí jsou aktivní členové Svědků Jehovových. Ti se snaží dosáhnout plnohodnotného právního uznání jako církev. Přibližně 12 % obyvatelstva se nehlásí k žádnému vyznání.

Města

[upraviť | upraviť zdroj]

Šablóna:Viz též [[Soubor:Spitalskirche zum hl. Geist.jpg|náhled|Innsbruck v Tyrolsku]] Největší obydlená oblast Rakouska je s odstupem metropole Vídeň s počtem obyvatel 2,6 milionu (stav k roku 2018). Koncentruje v sobě celou čtvrtinu obyvatel země. Druhým největším městem je Štýrský Hradec (265 778 obyvatel), následuje Linec (191 501), Salcburk (145 871) a Innsbruck (122 458).

Všechna ostatní města mají méně než sto tisíc obyvatel. Tuto hranici může v dohledné době překročit jen Klagenfurt (96 640 lidí k roku 2014). Populace dalších měst již nepřekračuje hranici 60 000. Celkem asi 200 rakouských obcí má status města. Velký problém, především v hospodářsky slabších oblastech, je odliv obyvatelstva z venkova do městských aglomerací.

Svátky

[upraviť | upraviť zdroj]

Šablóna:Viz též Státní svátky v Rakousku upravuje § 7 Spolkového zákona o dnech pracovního klidu (vydán 1984). Celkově je v Rakousku 13 státních svátků (dnů pracovního volna):[5]

Datum Český název Místní název Poznámky
1. ledna Nový rok Neujahr
6. ledna Tři králové Heilige Drei Könige
proměnlivé Velký pátek Karfreitag jen pro příslušníky evangelických církví
proměnlivé Velikonoční pondělí Ostermontag
1. května Svátek práce Staatsfeiertag
proměnlivé Svátek Nanebevstoupení Páně Christi Himmelfahrt
proměnlivé Svatodušní pondělí Pfingstmontag
proměnlivé Slavnost Těla a Krve Páně Fronleichnam
15. srpna Nanebevzetí Panny Marie Mariä Himmelfahrt
26. října Státní svátek Rakouské republiky Nationalfeiertag
1. listopadu Slavnost Všech svatých Allerheiligen
8. prosince Neposkvrněné početí Panny Marie Mariä Empfängnis
24. prosince Štědrý večer Heiliger Abend
25. prosince První svátek vánoční Christtag
26. prosince Druhý svátek vánoční Stefanitag
31. prosince Silvestr Silvester

Kultura

[upraviť | upraviť zdroj]

náhled|Vídeňská koncertní budova Musikverein V každém architektonickém slohu vznikala významná stavební díla, z nichž je mnoho na dnešním seznamu světového dědictví UNESCO (historická centra Vídně, Salcburku a Štýrského Hradce, palác Schönbrunn, zámek Eggenberg, horská dráha Semmering, prehistorická kůlová obydlí v Alpách). V 18. a 19. století byla Vídeň směr udávající centrum evropského kulturního a především hudebního života, což nebylo pouze díky mnoha významným hudebníkům a hudebním skladatelům, kteří byli s touto zemí spjati, ale také díky mnoha operním i běžným divadlům a orchestrům, mnohostranně zaměřeným hudebním tradicím, jako například Novoroční koncert Vídeňských filharmoniků a mnoha festivalům (Salcburský festival, Bregenzské slavnosti, Slavnosti v Reichenau). Díky tomu má Rakousko vybudovánu dlouhou divadelní tradici a živou kabaretní scénu. Proslulá je vídeňská plesová sezóna, která každoročně vrcholí plesem ve vídeňské Opeře.[6] V oblasti kulinářského umění jsou Rakušané známí svou kavárenskou kulturou. Také vinárny (heurigen) a rozličné krajové pokrmy nezapřou svou dlouhou tradici.[7] Roku 2003 byl Štýrský Hradec evropským hlavním městem kultury.[8] K rozšiřování rakouské kultury v zahraničí slouží Rakouské kulturní fórum.

Hudba

[upraviť | upraviť zdroj]

[[Soubor:Mozart-small.jpg|náhled|214x214bod|Wolfgang Amadeus Mozart|vlevo]] Až do dnešních dnů si v kulturním dění Rakouska udržela výsadní místo klasická hudba.[9] Rakousko se může ohlížet zpět do historie na hudební velikány světového významu. Wolfgang Amadeus Mozart je možná nejslavnějším skladatelem všech časů.[10] K nejznámějším skladatelům své doby patřili též Joseph Haydn, Franz Schubert a Anton Bruckner. Významnou kapitolu do dějin rakouské hudby napsali i Michael Haydn, Carl Ditters von Dittersdorf, Max Steiner, Alexander von Zemlinsky, Franz Xaver Süssmayr, Johann Joseph Fux či Johann Georg Albrechtsberger. Franz Xaver Gruber se proslavil písní Tichá noc, svatá noc, která zlidověla a stala se vánoční koledou.[11] Johann Strauss starší zpopularizoval valčík, Johann Strauss mladší se stal „králem valčíku“.[12] O něco méně slavný se stal jeho bratr Josef Strauss. Na rozhraní klasické a modernistické vážné hudby stál Gustav Mahler. Čistý modernismus pak reprezentovali Arnold Schönberg, Alban Berg a Anton von Webern. [[Soubor:The New Years Eve Concert 2013 at The Wiener Musikverein (8336464777).jpg|náhled|Novoroční koncert Vídeňských filharmoniků]] Tuto tradici klasické hudby následovalo také mnoho známých dirigentů jako Erich Kleiber, jeho syn Carlos Kleiber, Herbert von Karajan, Karl Böhm, Nikolaus Harnoncourt, Felix Weingartner, Clemens Krauss nebo Franz Welser-Möst. Z interpretů se prosadili klavíristé Carl Czerny, Johann Nepomuk Hummel, Sigismund Thalberg, Paul Wittgenstein a Artur Schnabel či houslista Fritz Kreisler. Významnou představitelkou romantického baletu 19. století byla Fanny Elsslerová,[13] expresionistického tance 20. století pak Hilde Holgerová.[14]

Novoroční koncert Vídeňských filharmoniků je světově známý a koná se každoročně první lednové dopoledne ve vídeňském koncertním domě Wiener Musikverein.[15] Koncert je přenášen televizí a zasahuje skoro miliardu lidí po celém světě. Hrané jsou především známé valčíky, polky a pochody, přičemž je vždy silně zastoupeno dílo rodu Straußů.[[Soubor:Udo Jürgens - Der Soloabend 2010 (08).jpg|náhled|220x220bod|Udo Jürgens]] V operetě jsou dobře známými jmény Franz von Suppé, Robert Stolz, Carl Zeller nebo Oscar Straus. V jazzu je to Ernst Křenek (jazzová opera Jonny spielt auf) nebo Joe Zawinul, průkopník syntezátoru v tomto druhu hudby. V populární hudbě se prosadili zejména Udo Jürgens, Falco (vlastním jménem Hans Hölzl), nebo skupina Opus, se svým mezinárodním hitem Life is life. V rocku je to blackmetalová skupina Summoning. Jako muzikálová zpěvačka se proslavila na Broadwayi Lotte Lenya, jako autor filmové hudby Erich Wolfgang Korngold. Známou melodií je i na citeru hraná titulní píseň k britskému filmu Třetí muž od Antona Karase. Představiteli elektronické hudby jsou Parov Stelar nebo DJ Ötzi. Nezanedbatelný význam má v Rakousku i lidová hudba a její kombinace s populární hudbou. Populárním zpěvákem těchto tzv. šlágrů byl Freddy Quinn, lyžař Hansi Hinterseer nebo Hubert von Goisern. K nejpopulárnějším zpěvákům pop-music současnosti v Rakousku patří Nadine Beiler nebo Christina Stürmer. Vítězstvím na Eurovision Song Contest se proslavila Conchita Wurst.[16]

Film

[upraviť | upraviť zdroj]

[[Soubor:Christoph Waltz and Judith Holste @ 2010 Academy Awards (cropped).jpg|náhled|Herec Christoph Waltz|220x220pixelů]] Na filmovém plátně se proslavili herci Curd Jürgens, držitelé Oscara Maximilian Schell (film Norimberský proces) a Joseph Schildkraut (The Life of Emile Zola), držitel dvou Oscarů Christoph Waltz (za výkony ve filmech Hanebný pancharti a Nespoutaný Django), držitel Zlatého glóbu Klaus Maria Brandauer, Romy Schneiderová, jež se proslavila v trilogii Sissi, Senta Bergerová, Oskar Werner, Helmut Berger, Maria Schellová, O. W. Fischer, nebo Martin Weinek, známý z televizního seriálu Komisař Rex, jež je jedním z mezinárodně nejúspěšnějších rakouských televizních produktů. Ještě v němé éře se prosadil Erich von Stroheim. Rakouského původu je také Arnold Schwarzenegger, hvězda hollywoodských akčních snímků. Již Hedy Lamarrová byla hollywoodskou hvězdou.

Mnozí rakouští předváleční režiséři odešli do Spojených států, kde se stali pilíři filmového průmyslu: Billy Wilder, Fritz Lang, Fred Zinnemann či Otto Preminger. V Evropě prožili svůj tvůrčí vrchol jejich kolegové Josef von Sternberg nebo Georg Wilhelm Pabst. Režisérskými hvězdami současné rakouské kinematografie jsou vítěz dvou Zlatých palem z Cannes Michael Haneke, Ulrich Seidl nebo Stefan Ruzowitzky, který získal roku 2007 Oscara za nejlepší cizojazyčný film (Ďáblova dílna), jakožto první Rakušan.[17]

Slavným divadelním režisérem byl Max Reinhardt.[18]

Literatura

[upraviť | upraviť zdroj]

Šablóna:Viz též [[Soubor:Stefan Zweig, Fundo Correio da Manhã - 3.tif|náhled|Stefan Zweig]] K nejznámějším rakouským prozaikům se řadí Stefan Zweig (Šachová novela), Robert Musil (Muž bez vlastností), Joseph Roth (Pochod Radeckého, Kapucínská krypta), Gustav Meyrink (Golem, Zelená tvář) či Hermann Broch (Náměsíčníci). Adalbert Stifter věnoval mnoho zájmu šumavské přírodě.[19] Peter Altenberg mapoval životní pocit Vídeňáků před koncem rakousko-uherské monarchie.[20] Marie von Ebner-Eschenbachová byla představitelkou realismu 19. století.[[Soubor:Elfriede jelinek 2004 small.jpg|náhled|Elfriede Jelineková|vlevo|241x241pixelů]]Králi rakouské poezie jsou romantik Nikolaus Lenau a Georg Trakl, představitel expresionismu. Nejslavnějšími rakouskými dramatiky jsou Arthur Schnitzler, Hugo von Hofmannsthal, Johann Nestroy, Franz Grillparzer a Ödön von Horváth. Za rakouské spisovatele lze označit i pražské německy píšící autory jako byli Franz Kafka, Rainer Maria Rilke, Franz Werfel či Max Brod.

Po druhé světové válce se prosadili Elfriede Jelineková, oceněná Nobelovou cenou za literaturu v roce 2004,[21] Thomas Bernhard, Ernst Jandl, Erich Fried, Ilse Aichingerová či Ingeborg Bachmannová. V současnosti jsou oceňováni Peter Handke (Nobelova cena 2019),[22] Klaus Ebner, Friederike Mayröcker či Daniel Kehlmann.

V oblasti dětské literatury vynikli Felix Salten a Christine Nöstlingerová. Jako humorista a satirik proslul Karl Kraus, zejm. v časopise Die Fackel, který založil roku 1899. V sektoru erotické literatury je nepřehlédnutelným Leopold von Sacher-Masoch, za populární literaturu bývá označováno dílo Johannese Maria Simmela nebo Heinricha Harrera, autora dobrodružných knih Sedm let v Tibetu a Návrat do Tibetu.

Výtvarné umění

[upraviť | upraviť zdroj]

[[Soubor:The Kiss - Gustav Klimt - Google Cultural Institute.jpg|náhled|181x181bod|Polibek od Gustava Klimta]] Vrcholným představitelem gotického malířství v Rakousku byl Michael Pacher. V první polovině 19. století rakouskou kulturu významně zasáhl směr zvaný biedermeier, v malířství ho reprezentovali zvláště Moritz von Schwind a Ferdinand Georg Waldmüller. V pozdějších fázích 19. století převládl akademismus, jenž došel naplnění zejména v díle Hanse Makarta. Zřejmě nejslavnější období rakouského malířství zažila Vídeň okolo roku 1900, kdy byla centrem secese. Tehdy zde působili malíři Gustav Klimt, Oskar Kokoschka a Egon Schiele.[23] V designu secesi rozvíjel Koloman Moser.[24] Na počátku 20. století přišla, jako i jinde v Evropě, vlna modernismu. V rakouském malířství ho představují například Alfred Kubin (expresionismus) či Raoul Hausmann (expresionismus a dadaismus). V padesátých letech 20. století se objevila výrazná Vídeňská škola fantastického realismu, označovaná za pozdně surrealistické hnutí. Reprezentoval ji např. Ernst Fuchs.[25] V tomto okruhu tvořil také Friedensreich Hundertwasser. Dalším výrazným fenoménem je Vídeňský akcionismus (Wiener Aktionismus) 60. let (Günter Brus, Otto Muehl, Hermann Nitsch), pohybující se na pomezí malířství a divadla.[26] V současnosti se prosazuje vizuální umělec Gottfried Helnwein, nebo umělecký fotograf Willy Puchner. [[Soubor:Wien - Albertina (b).JPG|vlevo|náhled|Albertina]] [[Soubor:MUMOK Vienna June 2006 249.jpg|náhled|Mumok]] Mezi významné rakouské sochaře patří mj. Niclas Gerhaert van Leyden, Franz Xaver Messerschmidt, Fritz Wotruba nebo Alfred Hrdlicka.

Nejvýznamnější výstavní prostory jsou koncentrovány ve Vídni, patří k nim Albertina, Belvedere, Muzeum Leopoldových, Mumok, Kunsthalle Wien nebo Uměleckohistorické muzeum. Řada z nich je soustředěna ve čtvrti MuseumsQuartier. Mimo hlavní město je to pak například Joanneum ve Štýrském Hradci.

Významnými architekty barokní éry byli Johann Bernhard Fischer a Johann Lucas von Hildebrandt. Vídeňskou architektonickou secesi reprezentovali Otto Wagner a Josef Hoffmann. Modernismu byl věrný Adolf Loos či Richard Neutra. Představitelem postmoderní architektury je Hans Hollein, první a prozatím jediný rakouský držitel Pritzkerovy ceny.[27]

Památky

[upraviť | upraviť zdroj]

[[Soubor:Palacio de Schönbrunn, Viena, Austria, 2020-02-02, DD 28.jpg|vlevo|náhled|Palác Schönbrunn]] [[Soubor:Der Stephansdom in der Wiener Innenstadt - panoramio.jpg|náhled|Katedrála svatého Štěpána]] Rakousko má řadu historických památek. Ve Vídni patří k nejnavštěvovanějším palác Schönbrunn, který byl od druhé poloviny 18. století do roku 1918 letní rezidencí rakouských císařů, proslulou svými zahradami. Hofburg byl jejich hlavním sídlem, v jeho jižním křídle je dnes galerie Albertina s největší sbírkou grafik na světě, včetně mnoha děl Albrechta Dürera, v další části sídlí Rakouská národní knihovna (schraňuje i slavnou Peutingerovu mapu), v jiné rakouský prezident nebo proslulá Španělská jezdecká škola. Další vídeňskou pamětihodností je zámeček Belvedere z architektonické dílny Johanna Lucase von Hildebrandta, kde je dnes galerie, v níž lze spatřit mj. i nejslavnější obrazy Gustava Klimta a Egona Schieleho (další jsou k vidění v Muzeu Leopoldových). Velkým symbolem Vídně je též gotická Svatoštěpánská katedrála.[28] A také barokní skvosty Kostel svatého Karla Boromejského (stejně jako Schönbrunn dílo Johanna Bernharda Fischera) a Peterskirche, na jehož fasádě se podílel Kilián Ignác Dientzenhofer, jehož rukopis je dobře znám i z pražských barokních staveb.[[Soubor:Wien Rathaus hochauflösend.jpg|náhled|Vídeňská radnice]]Velký význam pro identitu Rakušanů má Císařská hrobka na náměstí Neuer Markt, zvaná též kapucínská krypta, kde je pohřbena většina rakouských panovníků.[29] Klenotem vídeňské secese je Kirche am Steinhof, kostel v areálu vídeňské psychiatrické nemocnice Steinhof, z dílny Otto Wagnera, nebo Pavilon Secese, jejž navrhl opavský rodák Joseph Maria Olbrich.[30] Když byly v 19. století zbořeny městské hradby, vznikla na jejich místě třída Ringstraße, kde bylo postaveno dvanáct reprezentativních paláců v různých variantách historismu, včetně parlamentu, státní opery, přírodovědného muzea, uměleckohistorického muzea či novogotické Vídeňské radnice.[31] Proslulým zábavním parkem je Prátr, který otevřel císař Josef II. již roku 1766.[32][[Soubor:Hohensalzburg 1-2-2014 f Reißzug Stift Nonnberg.jpg|náhled|Pevnost Hohensalzburg|220x220pixelů]] [[Soubor:Panorama ambrass2.jpg|náhled|Zámek Ambras|vlevo]]Krom Vídně láká turisty zejména Salcburk, nejen jako rodiště Mozarta, ale i díky památkám jako jsou místní barokní Katedrála svatého Ruperta a Virgila, pevnost Hohensalzburg či zámek Mirabell. Nedaleko se nachází též středověký hrad Hohenwerfen. Ve Štýrském Hradci patří k nejnavštěvovanějším zámek Eggenberg a vrch Schloßberg s proslulou hodinovou věží. V Innsbrucku renesanční zámek Ambras, který nechal postavit Ferdinand II. Tyrolský. Mimo tato hlavní turistická centra patří k největším pamětihodnostem klášter Admont s největší klášterní knihovnou na světě, klášter Melk, kde je pohřbeno několik příslušníků knížecího rodu Babenberků, Mariazellská bazilika (nejvýznamnější poutní místo v Rakousku), hrad Liechtenstein známý díky divadelnímu festivalu, který se na něm každoročně koná, hrad Hochosterwitz nedaleko Klagenfurtu, nejstarší cisterciácký klášter na světě Heiligenkreuz a také koncentrační tábor Mauthausen.

K diskutovaným modernistickým a postmodernistickým experimentům patří Kunsthaus ve Štýrském Hradci, vídeňský Haas-Haus z dílny Hanse Holleina nebo surrealistické provokace Friedensreicha Hundertwassera (zejm. Hundertwasserhaus ve Vídni). K nejvýznamnějším technickým památkám patří horská dráha Semmering, považovaná za první skutečnou horskou železnici na světě.[33] Dostala se i na seznam světového dědictví UNESCO, stejně jako prehistorická kůlová obydlí v Alpách či celá historická centra Vídně, Salcburku a Štýrského Hradce.

Věda

[upraviť | upraviť zdroj]

[[Soubor:Erwin Schrödinger (1933).jpg|náhled|Erwin Schrödinger|255x255pixelů]] [[Soubor:Konrad Lorenz.JPG|vlevo|náhled|198x198pixelů|Konrad Lorenz]] Rakousko bylo, především na začátku 20. století, jedním z vedoucích vědeckých center světa a přineslo mu geniální myslitele a výzkumníky jako zakladatele kvantové fyziky Wolfganga Pauliho a Erwina Schrödingera, otce zoopsychologie Konrada Lorenze, vynálezce Viktora Kaplana, průkopníka termodynamiky Ludwiga Boltzmanna, objevitele struktury benzolu Johanna Josefa Loschmidta, objevitele krevních skupin Karla Landsteinera, nebo „zachránce matek“ doktora Ignaze Semmelweise. K významným vědcům patřil též objevitel Dopplerova jevu Christian Doppler, badatelka v oblasti radioaktivity Lise Meitnerová, její synovec Otto Frisch, zakladatel etologie Karl von Frisch, molekulární biolog Max Perutz, fyzik Martin Karplus, neuropsychiatr Eric Kandel, teoretický fyzik Walter Kohn, biochemik Richard Kuhn, farmakolog Otto Loewi, fyziolog Robert Bárány, chemik Richard Adolf Zsigmondy, objevitel kosmického záření Victor Franz Hess, lékař Julius Wagner-Jauregg, tvůrce stupnice tvrdosti nerostů Friedrich Mohs, autor teze o prakontinentu Gondwana geolog Eduard Suess, zakladatel paleobiologie Othenio Abel, autor teorie fázového přechodu fyzik Paul Ehrenfest, zakladatel sexuologie Richard von Krafft-Ebing, pediatr Hans Asperger, matematik Emil Artin, biolog Giovanni Antonio Scopoli, významný lékař Theodor Billroth, fyzik Richard von Mises, astronom Georg Joachim Rhaeticus, středověký astronom Georg von Peuerbach, průkopník výzkumu stresu Hans Selye, botanik Nikolaus Joseph von Jacquin, teoretický fyzik Victor Frederick Weisskopf nebo vynálezce a zakladatel firmy Osram Carl Auer von Welsbach. Vídeňský rodák Robert Adler byl vynálezcem dálkového televizního ovladače. Hermann Bondi je autorem teorie ustáleného stavu vesmíru, nejznámější alternativy k teorii velkého třesku.[34] [[Soubor:Freud 420a.jpg|náhled|vlevo|Sigmund Freud|180x180pixelů]] [[Soubor:Ludwig Wittgenstein 1929.jpg|náhled|240x240pixelů|Ludwig Wittgenstein]] Také v humanitních a sociálních vědách se Rakousko ve své hvězdné hodině na přelomu 19. a 20. století stalo epicentrem Evropy. Lingvista a filozof Ludwig Wittgenstein způsobil myšlenkovou revoluci v přístupu k jazyku a ke světu skrze jazyk. Sigmund Freud založil první psychoterapii – psychoanalýzu – a změnil způsob, jakým na sebe moderní člověk nazírá. Do učebnic psychologie vzápětí vstoupili i Alfred Adler, Wilhelm Reich, Melanie Kleinová, Anna Freudová, Otto Rank, o něco později Viktor Frankl. Oborem, kterému se v Rakousku obzvláště dařilo, byla rovněž ekonomie. Celá jedna škola je dnes v ekonomii nazývána „rakouská“ (Carl Menger, Friedrich August von Hayek, Ludwig von Mises, Friedrich von Wieser). Ovšem celosvětovou proslulost získali i autoři mimo tuto tradici: Ekonom Karl Polanyi, autor slavného díla Velká transformace a zakladatel antropologické ekonomie či zakladatel moderního managementu Peter Drucker. Nejvýznamnějším rakouským sociologem byl Alfred Schütz, jazykovědcem Karl Bühler. Paul Felix Lazarsfeld založil kvantitativní výzkum médií. Prosadili se i muzikolog Ludwig von Köchel či religionista Volker Zotz. Ve filozofii se hovoří o tzv. Vídeňském kroužku. Přináležel k němu, do jisté míry, i Karl Popper. Z filozofů byl členem kupříkladu Otto Neurath. K existencialismu je řazeno dílo Martina Bubera. Významným představitelem postmoderní filozofie byl Paul Karl Feyerabend. Marxismus rozvíjeli Otto Bauer či Rudolf Hilferding. Velkou roli ve vývoji středoevropské filozofie, především jako pedagog, sehrál Franz Brentano. Kritikou techniky a západní civilizace proslul Ivan Illich. Představitelem hnutí new age se stal Fritjof Capra. Filozofem Nové levice byl André Gorz. Světovým bestsellerem Příběh umění proslul kunsthistorik Ernst Gombrich. [[Soubor:Wien - Universität (3).JPG|náhled|Vídeňská univerzita]] Podle QS World University Ranking 2019 je nejkvalitnější rakouskou vysokou školou Vídeňská univerzita, celosvětově se umísťující na 154. místě. Technická univerzita Vídeň je na 192. místě. Vídeňská univerzita byla založena roku 1365, a je tak nejstarší univerzitou v německy mluvících zemích. Založil ji Rudolf IV. Habsburský podle vzoru pařížské Sorbonny. Hlavní sídlo se nachází na proslulé Ringstrasse. Působily a studovaly zde slavné osobnosti různorodého zaměření: Karl Landsteiner, Erwin Schrödinger, Theodor Adorno, Sigmund Freud, Rudolf Carnap, Friedrich Hayek, Konrad Lorenz, Elias Canetti, Elfriede Jelineková, Edmund Husserl, Gustav Mahler, Gregor Mendel, Karl Popper, Stefan Zweig, Pius III., z Čechů pak například Tomáš Garrigue Masaryk.

Média

[upraviť | upraviť zdroj]

[[Soubor:Gesamtanlage ORF-Zentrum Küniglberg Eingangsansicht.jpg|náhled|Sídlo ORF]] Většinu novinového trhu ovládají bulvární tituly v čele s Kronen Zeitung, mezi serióznější deníky patří středolevicový Der Standard, středopravicový Die Presse, středový Kurier a katolický Salzburger Nachrichten. Zvláštní roli sehrává státní deník Wiener Zeitung, jeden z nejstarších stále vycházejících deníků na světě, založený roku 1703 (pod názvem Wiennerisches Diarium). Vlastní ho rakouská vláda a slouží ke zveřejňování jejích oficiálních stanovisek. Soukromá média již několikrát napadla jeho existenci pro narušování tržního prostředí, ale rakouský nejvyšší soud to odmítl a tradice tak pokračuje. K největším týdeníkům patří News, Profil, Format a Falter. V zemi působí veřejnoprávní rozhlas a televize Österreichischer Rundfunk (ORF) s několika stanicemi. Největší soukromou televizí je ATV, první rakouská komerční terestricky šířená televizní stanice, která vznikla v roce 1997. Největší tiskovou agenturou je APA (Austria Presse Agentur).[35] Značnou roli v Rakousku hrají i média německá, vzhledem ke společnému jazyku obou zemí. Kupříkladu nejsledovanějšími televizními kanály po dvou veřejnoprávních (ORF2 a ORF1) jsou tři německé stanice: RTL, ZDF a ProSieben.[36]

Kuchyně

[upraviť | upraviť zdroj]

Šablóna:Viz též [[Soubor:Wiener-Schnitzel02.jpg|náhled|Vídeňský řízek]] Rakouská kuchyně bývá často redukována pouze na vídeňskou kuchyni, ačkoli obsahuje i tradiční kuchařské umění bývalého Rakouska-Uherska. Vedle samotných krajových specialit je tato kuchyně ovlivněna především svými sousedy, tedy Čechy a Maďary. Jako příklad může sloužit třeba guláš, který je původem z Maďarska. Celosvětové proslulosti dosáhl vídeňský řízek (Wiener Schnitzel) z telecího masa. Podle legendy stál u zrodu této speciality vojevůdce Josef Václav Radecký z Radče, který v dopise císaři Františku Josefovi I. doporučil pochoutku cotoletta alla milanese, se kterou se seznámil během italského tažení. Mělo jít o kotletu obalovanou směsí strouhanky a parmezánu. Císařský kuchař však nesehnal parmezán a nahradil ho moukou a vejcem. Tím vynalezl „trojobal“ i vídeňský řízek.[37] [[Soubor:Original Sacher-Torte ©Hotel Sacher.jpg|náhled|vlevo|Sacherův dort]] Zvláštní proslulost si vydobyly některé sladkosti. Především sacherův dort (Sacher-Torte) s meruňkovou marmeládou a čokoládovou polevou, vynalezený roku 1832 pro knížete Metternicha.[38] Ze Salcburku pochází marcipánové pralinky zvané Mozartovy koule (Mozartkugel).[39] Milovanými lidovými sladkými pochoutkami jsou „štrúdl“ čili jablečný závin (Wiener Apfelstrudel) a císařský trhanec (Kaiserschmarren). I řada jiných typických rakouských jídel je Čechům velmi dobře známa a vnímají je jako vlastní (nudle s mákem, ovocné knedlíky, bábovka). [[Soubor:Wien Cafe Central 2004.jpg|náhled|Café Central]] Rakousko má rovněž unikátní kávovou kulturu. Vídeňská kavárenská kultura a vídeňské kavárny jsou od roku 2011 zapsány na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.[40] První kavárenský dům byl ve Vídni založen v 17. století. Nejtypičtějším druhem vídeňské kávy je vídeňská melange, blízká capuccinu (v českých restauracích se jako „vídeňská káva“ v minulosti často podávala turecká káva se šlehačkou, s vídeňskou kávou související jen velmi málo; tato tradice přežívá dodnes, obvykle se za „vídeňskou kávu“ označuje jakákoli káva se šlehačkou).

K nejslavnějším vídeňským kavárnám patří Café Central (kam chodil Stefan Zweig či Sigmund Freud),[41] Café Hawelka,[42] Café Sacher (součást hotelu Sacher) či Café Schwarzenberg. Velmi populární je v Rakousku též limonáda Almdudler vyráběná z alpských bylin.

Sport

[upraviť | upraviť zdroj]

[[Soubor:Grand Prix op Zandvoort, Niki Lauda (Oostenrijk) tijdens huldiging, Bestanddeelnr 927-2750.jpg|náhled|upright|Niki Lauda]] K nejslavnějším rakouským sportovcům patřil pilot formule 1 a trojnásobný mistr světa Niki Lauda.[43] Mistrem světa byl i Jochen Rindt. Rakouská stáj Red Bull Racing vyhrála seriál F1 čtyřikrát. V Rakousku se jezdí závod Formule 1 Grand Prix Rakouska, na okruhu Red Bull Ring poblíž Spielbergu ve Štýrsku. Mistrem světa v závodech silničních motocyklů se stal Rupert Hollaus. [[Soubor:Toni Sailer nella discesa libera di Cortina 1956.jpg|vlevo|náhled|216x216pixelů|Toni Sailer]] Tradičně se Rakušané prosazují ve sjezdovém lyžování, v němž kralují v historické tabulce olympijských medailistů. Tři zlaté olympijské medaile má sjezdař Toni Sailer, dvě Hermann Maier, Petra Kronbergerová, Benjamin Raich, Michaela Dorfmeisterová a Marcel Hirscher. Annemarie Moserová-Pröllová šestkrát vyhrála Světový pohár a má pět titulů mistryně světa. Ze severské kombinace má tři olympijské zlaté Felix Gottwald, ze skokanského můstku Thomas Morgenstern. Olympijské zlato na můstcích vybojovali i Ernst Vettori, Andreas Widhölzl či Gregor Schlierenzauer. Rakousko pořádalo dvoje zimní olympijské hry, v roce 1964 a 1976, v obou případech v Innsbrucku. Na letních hrách se Rakušanům nejvíce daří v kanoistice. Dvě zlaté má judista Peter Seisenbacher. Jediné atletické zlato Rakousku zajistila roku 1948 oštěpařka Herma Baumová. [[Soubor:Vertrek Nederlands elftal van Schipol Ernst Happel (kop), Bestanddeelnr 929-7424.jpg|náhled|Ernst Happel]] Rakouský fotbalový reprezentační tým zažil nejlepší éru v 50. letech 20. století, kdy Rakušané získali bronz na mistrovství světa roku 1954. Oporou tohoto týmu byl Gerhard Hanappi. Rapid Vídeň hrál dvakrát finále Poháru vítězů pohárů, Austria Vídeň jednou, FC Red Bull Salzburg jednou postoupil do finále Evropské ligy. K nejslavnějším rakouským fotbalistům patří Hans Krankl, vítěz Poháru vítězů s Barcelonou, či Andreas Herzog, který vyhrál Evropskou ligu s Bayernem Mnichov. Úspěšným trenérem byl Ernst Happel, který přivedl Nizozemce ke stříbru na světovém šampionátu a Feyenoord Rotterdam a Hamburger SV k triumfu v Lize mistrů.

Nejúspěšnějším rakouským tenistou je Thomas Muster, který roku 1995 vyhrál Roland Garros a o rok později se stal světovou jedničkou. Nejúspěšnějším rakouským ledním hokejistou byl Thomas Vanek, který se prosadil v severoamerické NHL a jako první rakouský hokejista historie byl v Rakousku vyhlášen sportovcem roku.[44] Jasna Kolar-Merdanová a Ausra Fridrikasová byly v letech 1990 a 1999 vyhlášeny nejlepšími házenkářkami světa. Svými extrémními kousky, například skokem ze stratosféry, proslul Felix Baumgartner.[45]

Odkazy

[upraviť | upraviť zdroj]

Reference

[upraviť | upraviť zdroj]

Šablóna:Překlad

  1. ↑ Šablóna:Citace monografie
  2. ↑ a b Šablóna:Citace elektronického periodika
  3. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  4. ↑ "Na 700 000 Rakušanů se hlásí k islámu". Novinky. 5. srpna 2017.
  5. ↑ Seznam svátků Rakouské republiky: : http://www.nemecketexty.cz/2014/06/svatky-rakousku-nemecku/[nefunkčný odkaz]
  6. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  7. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  8. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  9. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  10. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  11. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  12. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  13. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  14. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  15. ↑ Šablóna:Citace elektronické monografie
  16. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  17. ↑ Šablóna:Citace periodika
  18. ↑ Šablóna:Citace periodika
  19. ↑ Šablóna:Citace periodika
  20. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  21. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  22. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  23. ↑ Šablóna:Citace monografie
  24. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  25. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  26. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  27. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  28. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  29. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  30. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  31. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  32. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  33. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  34. ↑ Šablóna:Citace periodika
  35. ↑ https://www.mzv.cz/jnp/cz/udalosti_a_media/media_ve_svete/stredni_evropa/rakouska_media.html
  36. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  37. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  38. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  39. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  40. ↑ https://videnpruvodce.cz/videnske-kavarny/
  41. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  42. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  43. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika
  44. ↑ https://www.hockeyweb.de/nhl/thomas-vanek-ist-oesterreichs-sportler-des-jahres-2007-20116
  45. ↑ Šablóna:Citace elektronického periodika

Chyba citácie Značka <ref> s názvom „obyv“ definovaná v <references> sa v predošlom texte nevyskytuje.
Chyba citácie Značka <ref> s názvom „CIA“ definovaná v <references> sa v predošlom texte nevyskytuje.

Literatura

[upraviť | upraviť zdroj]

Související články

[upraviť | upraviť zdroj]

Externí odkazy

[upraviť | upraviť zdroj]
Wikislovník
Wikislovník
Wikislovník obsahuje definíciu termínu:

Šablóna:Rakousko Šablóna:Evropa Európska úniaŠablóna:Evropský hospodářský prostor (EHP)Šablóna:Autoritní data


Kategorie:Vnitrozemské státy Kategorie:Státy EU Kategorie:Státy Unie pro Středomoří Kategorie:Státy a území vzniklé roku 1955 Kategorie:Státy Evropy Kategorie:Státy Iniciativy Trojmoří

Zdroj: „https://sk.wikipedia.org/w/index.php?title=Redaktor:RONALDO-SK/Test_Page_3&oldid=7940083“